kostel svatého Linharta (Prameny) Kostel

Kostel svatého Linharta v Pramenech na Chebsku už nestojí. Kdysi farní kostel po roce 1945 chátral a v roce 1958 byl zbořen.

Jeho historie sahá do doby, kdy páni z Rýzmburka získali od Karla IV. jako léno hornickou osadu Prameny s právem svobodného horního podnikání. První zmínka o kostele pochází z roku 1357. Tehdejší majitel bečovského panství tehdy uvedl do úřadu pramenského faráře, kněze Andrease. Jak původní pozdně gotický kostel vypadal a kdo ho postavil, se neví.

V 16. století přešly Prameny a okolní vesnice k protestantství a faráři byli evangelíci. Po rekatolizaci se kostel stal filiálním k farnímu kostelu svatého Petra a Pavla v Mnichově, a to až do roku 1710. V letech 1615 až 1618 prošel zásadní přestavbou do pozdně renesanční podoby. Z gotické stavby zůstal půdorys, hrotitý portál na jižní stěně lodi a ostění dveří do sakristie. Původní zvonovou věž před západním průčelím bylo zřejmě už na počátku šedesátých let 17. století nutné pro špatný stav strhnout. Nahradila ji nová, raně barokní věž. V roce 1700 přibyla na jižní straně klenutá předsíň a poslední pozdně barokní úpravy proběhly v roce 1768.

Kostel měl jednu obdélnou loď, na východě presbytář a sakristii. Na západě k němu přiléhala hranolová věž s cibulovou bání a velkými hodinami. Loď kryla šindelová střecha. Uvnitř byl dřevěný, pestře malovaný kazetový strop. Na sloupech stála mohutná dřevěná kruchta se třemi rameny, na jejíchž pilířích byl vyřezán rok 1692. Varhany, které věnovala místní obyvatelka Thusnelda Tanzerová, byly v padesátých letech 20. století převezeny do kostela ve Velké Hleďsebi. Před kostelem stála gotická kamenná obětní schránka, vysoká metr a třicet centimetrů.

Hlavní oltář svatého Linharta zhotovil v roce 1868 truhlářský mistr Anton Hahn z Čisté. Od něj pocházely z roku 1883 i boční oltáře a kazatelna, kterou dokončil Johann Weninger z Horního Slavkova. Na evangelní straně stál také oltář svatého Jana Nepomuckého.

Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno. Obec, která do roku 1947 nesla název Sangerberg, už nebyla dosídlena a Slavkovský les se stal vojenským výcvikovým prostorem. Prameny přetrvaly jen díky tomu, že sem bylo umístěno jeho první velitelství. Opuštěný kostel byl na základě hromadného demoličního výměru z roku 1957 o rok později srovnán se zemí.