Bartolomějská Ulice

Bartolomějská ulice se nachází na Starém Městě v Praze a spojuje jednosměrně ulice Karoliny Světlé a Na Perštýně. Své jméno nese podle kostela svatého Bartoloměje, který tu byl postaven v letech 1726 až 1731. Tímto pozdně barokním chrámu se ulice doby barokní a klasicismu začala trvale pojmenovávat.

Ulice vznikla již v třináctém století, kdy se nazývala Benátská, podle domu zvaného Benátky. Středověké pojmenování tak nejspíš odráželo přítomnost významného měšťanského sídla nebo obchodního bodu v této lokalitě. Od konce čtrnáctého století se jméno měnilo na V Jeruzalémě či Jeruzalémská, což naznačuje, jak důležité byly v pražském vědomí biblické a náboženské vazby. Od roku 1660 se ulice zvala Horní Konviktská, přičemž slovo konvikt odkazuje na internát pro studenty. Teprve od poloviny osmnáctého století převzala jméno dnešní – Bartolomějská – a zůstala jím dodnes.

V průběhu devatenáctého a dvacátého století se stala ulice sídlem klíčových institucí. Činnost pražského tělovýchovného spolku Sokol zde oficiálně začala prvního března 1862 v tělocvičně umístěné právě v Bartolomějské ulici. Tento fakt dokládá, že místo bylo živým centrem občanské společnosti své doby.

Ulice se však stala proslulou především jako sídlo Bezpečnostního oddělení – čtvrtého oddělení policejního ředitelství, kterému se přezdívalo Pražská čtyřka. Toto bezpečnostní pracoviště si vydobylo pověst skrze různé případy, včetně slavných případů jako byl případ rady Vacátka. Později, během komunistické éry, se v Bartolomějské ulici sídlilo komunistické Státní bezpečnosti, která zde koordinovala svou činnost. Ulice se tak stala symbolem státní moci a dohledu.

V dnešní době se v Bartolomějské ulici nacházejí stavby rozmanité povahy. Stojí tu kostel svatého Bartoloměje, který dal ulici jméno, dále Kino Ponrepo a Knihovna Národního filmového archivu, obě v domě číslo 291/11. Těsně vedle sídlí represe – Služba kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, Kriminalistický ústav a Obvodní ředitelství policie Praha 1. Ulice tak zůstává místem, kde se protkává česká kultura, umění a státní struktura, což ji činí zajímavým místem pro pochopení dějin Prahy od středověku až do současnosti.