Ulice Karoliny Světlé leží na Starém Městě v Praze a spojuje Národní třídu se Smetanovým nábřežím. Z východní strany do ní ústí Betlémská ulice a z jihovýchodu ulice Konviktská. Právě na nároží těchto dvou ulic stojí rotunda sv. Kříže, jeden z nejstarších zachovaných sakrálních objektů v Praze. Část domů je svými dvorními trakty obrácena k souběžné ulici Boršov, jiné sousedí se Smetanovým nábřežím.

Jméno ulice sahá k roku 1908, kdy byla pojmenována po české spisovatelce Karolině Světlé (1830–1899), která je považována za zakladatelku žánru vesnického románu v české literatuře. Světlá se narodila přímo v této ulici, v domě číslo 22, a pojmenování tak není pouhou připomínkou – jde o přímou vazbu na místo. Dnešní název ovšem předcházel přejmenování z roku 1898, kdy celá ulice dostala jméno „Karoliny Světlé" poprvé; rok 1908 pak zřejmě odpovídá administrativnímu upřesnění.

Ulice má velmi dlouhou a proměnlivou historii. Již od středověku tudy vedla cesta od Vyšehradu k vltavskému brodu, tedy jedna z nejstarších tras procházejících Starým Městem. Jižní část nesla od 13. století název „Svatoštěpánská" podle nedalekého kostela sv. Štěpána Menšího, který byl v roce 1789 zbořen. Roku 1780 se tatáž část objevuje na mapách pod názvem „Štěpánské náměstí". Severní část ulice se označovala jako „Za svatým křížem menším" nebo „Za svatým Ondřejem". Od 17. století se pro celou trasu ujalo označení „Poštovská" nebo „Stará poštovská", zjevně v návaznosti na poštovní provoz v okolí. Od roku 1870 byl název „Poštovská" jednotný pro celou ulici, než ji roku 1898 zastínil nynější název.

Z dochovaných domů stojí za pozornost hned několik. Dům čp. 284/I zvaný U tří králů (nebo U bílého preclíku) v čísle 22 je renesanční stavba, která prošla dvěma přestavbami. Nad vstupním portálem je osazena pamětní deska s bustou Karoliny Světlé z roku 1956, jejíž autorkou je sochařka Marta Jiráskova. Sousední dům čp. 285/I v čísle 20 je rovněž renesanční a rovněž dvakrát přestavěný. O dům dál, v čísle 24, stojí dům U Soboteckých čp. 283/I, jehož původ je gotický.

V čísle 18 sídlí Divadlo U Valšů v budově dříve zvané Koukolovský dům nebo Portus (čp. 286a/I). Ve stejném domě má zázemí také občanské sdružení pro seniory Život 90 a dobročinný obchod. Číslo 15 zaujímá dům U Vratislavů, číslo 4 pak dům U Zlaté váhy. Na opačném konci ulice, v čísle 34, stojí Nový Pachtovský palác.

Mimořádně cenný je dům čp. 1035/II v čísle 17 – řadový třípatrový činžovní dům ve stylu palladiovské renesance. Jeho projekt vypracovali architekti Antonín Wiehl a Jan Zeyer a stavba je považována za významný doklad dějin české novorenesance.

Z původní zástavby zmizely dva objekty: Kostel svatého Štěpána Menšího, který dal ulici její první středověký název, a Brána svatého Štěpána.

Dnes ulicí procházejí turisté mířící z Národní třídy k Betlémskému náměstí či na nábřeží. Najdou tu restaurace, bary a kavárny. Kdo se však zastaví před číslem 22 a pohledí na bustu nad portálem, připomene si, že tato nenápadná ulice neslouží jen jako průchozí zkratka – je to adresa, kde se narodila jedna z klíčových postav české literární klasiky 19. století.