Arboretum Bílá Lhota leží v malé obci stejného jména v okrese Olomouc na střední Moravě. Areál o rozloze přibližně tři hektary, položený v nadmořské výšce okolo 230 metrů, shromažďuje na 300 druhů dřevin – od domácích duků a buků přes evropské druhy až po exotické stromy ze Severní Ameriky, Japonska, Číny či Malé Asie. Protéká jím potok, který vytváří příznivé mikroklima pro vzácnější exponáty. Od roku 1970 je areál chráněn státem jako národní přírodní památka.

Historie arboreta je úzce spjata se zámkem v Bílé Lhotě. Nejstarší stopy pocházejí z přelomu 16. a 17. století, kdy zde vznikl dubový hájek, dnes známý jako Jízdárna – některé duby z tohoto období se dochází dodnes. Vlastní zámecký park byl založen okolo roku 1700, kdy byly vysázeny dřeviny tvořící kostru dnešního arboreta. V první polovině 19. století prošel park úpravami v anglickém stylu. Roku 1869 jej zakoupil Jan Riedel, který zahájil intenzivnější pěstování. Největší vklad do podoby arboreta vnesl jeho vnuk Quido Riedel – v letech 1926 až 1945 zde soustředil několik set druhů okrasných domácích i exotických dřevin a park upravil „ve slohu francouzsko-anglickém". Postupně z něj vytvořil skutečný dendrologický areál. Na přelomu čtyřicátých let vysadil poblíž parku ovocný sad, jehož stromy však neprežily následující kruté zimy.

Druhá světová válka a státní vlastnictví po roce 1947 park značně poškodily. Areál pustl a nebyl udržován až do roku 1963. Obnova začala roku 1965, kdy se park stal majetkem Vlastivědného muzea v Olomouci. O rok později muzeum získalo i část bývalého Riedlova sadu, kde byla zřízena pěstební zahrada. Dendrologická sbírka se znovu obohacovala a park byl postupně restaurován. V roce 1969 jej ministerstvo kultury vyhlásilo za arboretum, načež byl na počátku sedmdesátých let znovu otevřen veřejnosti. V roce 1983 byla dokončena výstavba vstupní budovy a v roce 2009 proběhla revitalizace zámeckého rybníka.

Park se člení na několik oddílů – Jízdárnu, Šachy, Lesík, Novou louku a další. Kosterní linii tvoří staré duby a buky doplněné různými druhy jedlí, keřovitými tisy, tuji a smrky. Mezi vzácnější exponáty patří japonské javory, buky a magnólie. Botanické jmenovky u jednotlivých stromů umožňují návštěvníkům se v bohaté sbírce orientovat. Arboretum je veřejnosti přístupné od května do října. V poslední době se zde pořádají také kulturní a společenské akce nebo svatební obřady.