Arcibiskupský palác v Olomouci patří k nejcennějším součástem kulturního dědictví města. Jako sídlo úřadů olomouckého arcibiskupství sloužil po staletí jako centrum církevní správy a reprezentace. Budova je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Paláč má obsáhlou historii sahající od renesance. Byl postaven jako renesanční stavba biskupem Stanislavem Thurzem a následně dokončen biskupem Dubraviem a dále upravován biskupem Pavlovským na sklonku šestnáctého století. Jako mnohé objekty v Olomouci jej v průběhu třicetileté války, zvláště během švédské okupace v letech 1642 až 1650, postihla značná zdevastace.

Zásadní obnovu inicioval biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu po požáru z roku 1661. Barokní přestavba, zahájena v roce 1664, byla řízena nejprve císařským architektem Filibertem Lucchesem (1606–1666) a po jeho smrti Giovannim Pietrem Tencallou. Na stavbě pracovali olomoučtí zdění mistři Petr Schüller a Melchior Thoneck. Štukovou výzdobu interiérů vytvořil Baltazar Fontana, zatímco nástěnné malby pocházejí od Carpofora Tencally a Innocenza Cristofora Montiho, z nichž se zachovaly pouze fragmenty. Na parkánu byla založena okrasná zahrada. Rozsáhlé práce trvaly do roku 1685. V roce 1836 přibyl v interiéru takzvaný Trůnní sál podle projektu Antonína Arche. Po požáru roku 1904 došlo k restauraci a přestavbě podle návrhu Vladimíra Fischera v letech 1906 až 1910.

Architektonicky tvoří palác komplex dvou podélných budov s dvoupatrovými křídly, která vymezují dvě nestejně velká uzavřená nádvoří. Hlavní průčelí na Biskupském náměstí se vyznačuje bohatě členěným vzhledem s dvaceti jedním velkými okny a třemi portály. Charakteristická je sedlová střecha se zvýšenou střední částí ozdobenou věžičkou. Hlavní vchod má kamenný balkonový portikus se znakem biskupa Lichtenštejna a letopočtem 1669. Interiér si uchoval reprezentativní schodiště, slavnostní sály a původní barokní štukovou výzdobu.

Palácem prošly řady historicky významných okamžiků. V roce 1777 bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství. Dne 2. prosince 1848 zde abdikoval Ferdinand V. Dobroitý a František Josef I. nastoupil na trůn. Roku 1850 v něm byla podepsána Olomoucká punktace, mírová dohoda mezi Ruskem, Pruskem a Rakouským císařstvím. Palácem prošel prezident Eduard Beneš roku 1947 při oslavě obnovení Univerzity Palackého a své návštěvy zde uskutečnili také papežský nuncio Jan Pavel II. (1995) a prezident Václav Havel.

Od jara roku 2011 je palác zpřístupněn veřejnosti jako prohlídkový objekt. Návštěvu lze realizovat během běžné turistické sezóny a při mimořádných akcích jako Noc kostelů nebo Dny evropského dědictví.