Biskupská mincovna stojí v kroměřížské ulici Na Sladovnách číslo 1491 jako svědectví středověkých práv olomouckých biskupů na vlastní měnu. Právo razit mince měli už v raném středověku, bylo však spjato s moravským hradem Podivín a postupem času zaniklo. V roce 1144 vydal římský král Konrád III. a mezi lety 1146 a 1147 český kníže a později král Vladislav II. listiny pro biskupa Jindřího Zdíka, které toto právo potvrzovaly.

Po staletích trvajícího přerušení obnovil v roce 1608 císař Rudolf II. na žádost biskupa Františka z Ditrichštejna právo mincovny v plné šíři. Kardinál Dietrichstein pak od roku 1614 nechal razit groše, tolary a dukáty; celkem za své správy mezi lety 1608 a 1636 inicioval ražbu sedmnácti druhů zlatých a stříbrných mincí a šesti druhů medailí. Není však známo, v které budově se tato činnost původně odehrávala.

Teprve roku 1665 postavil biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu na bývalých Sladovnických předměstích za Mlýnskou branou novou mincovnu. Pozemek připomínal starou sladovnu – původně prostor pro manipulaci s otevřeným ohněm, později součást biskupského pivovaru. Nad vchodem barokní budovy je umístěn biskupův erb s latinským nápisem potvrzujícím jeho založení roku 1665. Již o rok později se tu razily první mince. Roku 1668 budova vyhořela, ale byla urychleně opravena a hned toho samého roku se zde vyráběly zlaté dukáty s portrétem biskupa, stříbrné mince a drobné měděné. V roce 1669 vznikla první zlatá medaile.

Za biskupa Lichtensteina se celkem razilo devatenáct druhů mincí včetně pamětních biskupských medailí. Mincovny zaměstnávala řada odborníků: taviči, slévači kovů, rytci, razači, zámečník, řezač mincovních kolků, písaři, mincíř, laborant a kontrolor. Vše řídil mincmistr, jeho zástupce – mincovní vardajn – nesl odpovědnost za samotný provoz. Jedním z pozoruhodných vardajnů byl Šimon Ondřej Sinapi, který užíval mincovní značku SAS a obýval měšťanský dům u radnice. Francouzsko-švédský sochař Jean Baptiste Dusart mu roku 1696 vytesai dvě krásné barokové sochy, které však objednatel nikdy nezaplatil.

Mincovna fungovala skoro sto let. Poslední kroměřížskou mincí byl roku 1756 za biskupa Ferdinanda Julia Troyera tolar, poslední ražbou vůbec pak roku 1759 intronizační medaile biskupa Leopolda II. Fridricha z Egkhu. Dne 15. září 1759 zastavila císařovna Marie Terezie právo mincovny a zařízení bylo předáno vídeňskému hlavnímu mincovnímu úřadu. Sbírky mincovních ražeb však zůstaly v Kroměříži a staly se součástí sbírky v Arcibiskupském zámku, která obsahuje i vzácné evropské ražby od patnáctého do dvacátého století. Budova byla zrekonstruována v roce 1998.