Blatná je hrad přestavěný na zámek ve stejnojmenném městě v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Zámek je soukromým majetkem a je veřejnosti přístupný celoročně. Celý areál, včetně přilehlého zámeckého parku, je chráněn jako kulturní památka.

Své jméno získal hrad a osada pod ním od bažin, které jej obklopovaly. První písemná zmínka o „blatném hradě" pochází z roku 1235. Románský hrad byl postaven na malém skalnatém návrší a měl polygonální půdorys vymezený hradbou. Součástí stavby byla kaple se čtveřicí křížových kleneb podepřených středovým sloupem; zbytky tohoto objektu ze 13. století byly vykopány a dokumentovány až v roce 1926. Od 13. století patřil hrad do majetku pánů Bavorů ze Strakonic. Podle zprávy z roku 1253 zde sídlili Johanité, a od roku 1391 páni z Rožmitálu, kteří podnikli jeho první významnou přestavbu.

Nejvýznamnější dobu hrad prožil v 15. století, kdy jej vlastnil královský purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu. Ten si tu vybudoval reprezentativní sídlo a nechal jej přestavět architektem Benediktem Rejtem. Rejt přestavěl palác na dvoupatrovou budovu s hrázděnou nástavbou, rozměrnými renesančními okny a arkýři s lunetovými klenbami. Byla vybudována také nová čtverhranná vstupní věž s freskovou výzdobou z doby okolo roku 1480 a v přilehlém rybníku vznesen obvodový val. Zvláštní pozornost si zaslouží Zelená světnice, jeden z prvních světských interiérů s nástěnnou malbou ve stylu renesančního umění.

Po smrti Zdeňka Lva roku 1535 přešel hrad roku 1541 do majetku rodu Šternberků. Ti jej roku 1579 prodali Janu z Rozdražova, který pocházel z Polska. Jeho syn Václav vystavěl na severní straně nový renesanční palác. V roce 1695 hrad získal rod uherských hrabat Serényiů; pod jejich dohledem zámek vyhořel, což si vyžádalo rozsáhlé opravy v letech 1763–1767. Rod Serényiů podpořil také vznik dalších staveb v Blatné a okolí.

V roce 1798 se zámek dostal do majetku barona Karla Hildprandta. Hildprandtové zámek vlastnili více než 150 let, až do konfiskace v letech 1948–1952. Za jejich vlády došlo k zásadním úpravám: obora byla upravena na anglický park, byla zbourána románská kaple a některé další budovy, a některé paláce byly přestavěny. Poslední větší úpravě podrobil zámek Robert Hildprandt v letech 1850–1856, kdy jej nechal pod vedením architekta Bernarda Grubera regotizovat.

Po roce 1989 se do vlasti vrátily z emigrace Kornelie Hildprandtová (1916–2014) a její dcery Josefina (1938–2020) a Jana, které po restituci v roce 1992 pokračují v rozsáhlé rekonstrukci zámku. Zámecký nádvoří je spojeno s parkem a rozsáhlou oborou. Ta v 17. století patřila k největší v Čechách a chovala se v ní i dravá zvěř. Zachovaly se zde století staré duby, pod kterými se podle tradice za mladých let sedávala Johana z Rožmitálu.