Počátky Bonu Reposu se vážou k osobnosti hraběte Františka Antonína Špotka, který v roce 1715 zakoupil zdejší panství. Vrch Čihadla se svou polohou ideálně vyhoval jeho vášni – lovu tažného ptactva, kterému se říkalo čižba. Budování loveckého areálu Špork zahájil v roce 1718. Vedle vlastního zámku La Maison de Bon Repos (Dům oddechu) zde vznikly kaple sv. Jeronýma a sv. Simeona Stylity, dům pro kněze a poustevna zvané Ermitáž. Poustevna měla vzhled pyramidy a její střecha údajně sloužila k pozorování ptactva.

Po Šporkově smrti v roce 1738 areál postupně pustnul. V roce 1769 jej v dražbě zakoupil pražský arcibiskup Antonín Příchovský z Příchovic, který jej následně rozšířil a přestavěl. Přestavbu vedl předpokládaně architekt Ignác Palliardi, možným autorem byl i Jan Josef Wirch. Arcibiskup Příchovský rovněž založil přilehlou obec Čihadla. Od roku 1816 vlastnili Bon Repos Thun-Hohensteinové. V letech 1844–1847 zde jako učitel hudby působil skladatel Bedřích Smetana.

Koncem 19. století se areál ocitl ve vlastnictví vídeňské Länderbank Wien. V roce 1905 jej zakoupila rodina Kinských, která v roce 1913 iniciovala rozsáhlejší opravy. Po první světové válce probíhaly další restaurační práce. Architektonicky se Bon Repos skládá z řady cenných staveb. Čínský pavilon z roku 1770 nese nástropní malby s asijskými motivy. Starý zámek (La Maison de Bon Repos) si zachovává reliéf kojící Madony nad portálem a fresky loveckých výjevů z počátku 18. století, opravené roku 1872 Antonínem Friebelem. Kaple sv. Jeronýma byla vysvěcena v roce 1718. Bohatou sochařskou výzdobu reprezentují zejména andělské sochy od barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna u kaple sv. Simeona Stylity, které jsou dnes součástí expozice Národní galerie v Praze. V parku se navíc nachází pamätný tis červený.

Po druhé světové válce sloužil areál jako lazaret Rudé armády. V roce 1958 byl zámek prohlášen nemovitou památkou. Od roku 1963 do roku 1990 držela areál československá armáda, jíž sloužil jako vojenský prostor s přísnými omezeními přístupu. Po roce 1990 přešel zámek do soukromého vlastnictví a prošel kompletní rekonstrukcí, která jej vrátila mezi cenné architektury regionu.