Buďánka Dělnická kolonie

Buďánka jsou bývalá dělnická osada na pražském Smíchově poblíž Košíř, rozkládající se mezi usedlostí Kavalírka a přírodní památkou Skalka. Tato klasicistní lokalita vznikla v první polovině 19. století. Je významná historií dělnického bydlení, literárními vazbami na dílo Jakuba Arbesa i rolí v disidentském hnutí 70. let 20. století.

Osada vznikla mezi lety 1800 a 1840 na místě bývalé vinice. Předpokládá se, že ji vybudovali dělníci z blízkého pískovcového lomu, kteří zde následně bydleli. Později v domcích nacházeli domov také zaměstnanci břevnovské cihelny či smíchovské Tatry. V době největšího rozkvětu tvořilo toto sídlo přibližně dvacet až čtyřiadvacet stavení, v nichž žilo až tři sta obyvatel.

Architektonicky se Buďánka vyvinula jako soubor drobných dělnických domků situovaných v terénu pískovcového lomu. Kvůli dlouhodobému zanedbání a plánům na plošnou demolici v 80. letech 20. století se však původní zástavba dochovala pouze v torzálním stavu.

Vlastnictví osady se v čase měnilo. Od města Prahy převzala Buďánka v roce 1996 do správy městská část Praha 5. Roku 1991 byla lokalita prohlášena vesnickou památkovou zónou. V roce 2000 však ministerstvo kultury zamítlo návrh na prohlášení objektů za nemovitou kulturní památku s odůvodněním, že se nacházejí v havarijním stavu. Pokusy o revitalizaci prostřednictvím různých investorů, jako byla První česká hutní investiční společnost či firma Geosan Alfa, skončily neúspěchem nebo zůstaly pouze v rovině plánů.

Historie místa je spjata s řadou událostí. Spisovatel Jakub Arbes osadu zachytil ve svých romanetech Rváč a Můj přítel – vrah. Během druhé světové války využívaly jednotky SS sklep místního hostince jako kryt. V 70. letech 20. století se Buďánka stala centrem undergroundové kultury. Bydlel zde Svatopluk Karásek a v jeho domě zkoušela skupina Půlnoc, nástupnické těleso Plastic People of the Universe. Symbolem odporu proti plánované demolici se staly nápisy na střeše posledního obývaného domku, na něž upozorňoval Ludvík Hradilek.

Dnes se Buďánka nacházejí v havarijním stavu a jejich celková záchrana je vzhledem k dlouhodobému chátrání nepravděpodobná. Přestože v místě působí spolek Přátelé Buďánek, který usiluje o zachování genia loci a vysokého podílu zeleně, budoucnost lokality zůstává nejistá.

Buďánka představují unikátní svědectví o sociální historii pražského dělnictva a kulturním podhoubí disentu. Návštěva této oblasti nabízí možnost zamyslet se nad křehkostí památkové péče a hodnotou autentických míst v rychle se měnící městské zástavbě.