Školní budova v Hůrkách je pozoruhodná kulturní památka v obci Hůrky v obci Lišov, Jihočeský kraj. Postaven v roce 1905 architektem Josef Pfeffermann, má unikátní architektonický styl, který mísí historizující fasády s secesní (secesní) prvky. Od roku 2023 byla budova označena jako chráněná kulturní památka a až do roku 1973 sloužila jako základní škola a je určena pro různé společenské funkce. Jeho význam spočívá jak v jeho architektonické jedinečnosti, tak v jeho roli v místní vzdělávací historii.

Iniciativa na založení samostatné školy v Hůrkách začala v roce 1901, kdy vesnická rada schválila plány nové základní školy. Zemská škola udělila v roce 1904 povolení pro založení školy a svěřila výstavbu společnosti Josef Pfeffermann. Navzdory finančním výzvám, které vedly místní správu k hypotéce všech komunálních aktiv, komunita upřednostnila výstavbu dobře vybaveného vzdělávacího zařízení. Stavba byla zahájena v dubnu 1905 a uzavřena v srpnu téhož roku. Škola byla vysvěcena 3. září 1905 Soběslavem děkanem Františkem Šachlem, i když místní Lišovský děkan Ludvík Kazda se odmítl zúčastnit kvůli neshodě o úlevě J.A. Komenského nad hlavním vchodem.

Architektonicky se budova školy v Hůrkách vyznačuje svou dvoupatrovou strukturou se třídami a základnou západní částí původně určenou jako byt pro ředitele školy. V budově jsou na obou úsecích střechy valbová (shingle) a pod nimi je kompletně klenutá. Významným architektonickým prvkem je secesní formální aparat zavedený Pfeffermannem, patrný v dekorativních fasádách a prominentní kruhový transom nad hlavními vstupními dveřmi. Interiér si zachovává velkou část svého původního designu, včetně unikátní cementové mozaikové (mozaikové) podlahy s úzkým černým okrajem.

Během své historie, budova byla svědkem významných událostí. Po druhé světové válce, dočasně ubytoval německé uprchlíky před obnovením vzdělání pro místní děti 18. května 1945. Škola fungovala jako třístupňová instituce až do doby, kdy vzdělávací reformy v roce 1973 vedly k jejímu uzavření, poté byli studenti převedeni na Lišovu novou základní školu. Následně sloužila budova různým komunitním rolím, včetně kanceláří, knihovny, kulturních prostor a dokonce i tělocvičny.

Dnes zůstává budova školy v Hůrkách do značné míry nezměněna od své původní stavby a zachová svou architektonickou integritu s minimálními úpravami. Stále slouží jako místo pro veřejné akce a workshopy a udržuje svou roli jako zásadní součást společenského života. Historický význam budovy a jedinečná architektura z ní činí zajímavé místo, které stojí za to navštívit a nabízí pohledy na počátek 20. století vzdělávacího a kulturního vývoje v českých zemích.

Školní budova v Hůrkách stojí jako důkaz obětavosti malé vesnice ke vzdělání a kultuře na přelomu století. Jeho zachování umožňuje návštěvníkům ocenit jak jeho architektonickou krásu, tak historický význam, což zve k prozkoumání a úvahám nad historickým úsilím komunity o podporu učení a kulturního růstu.