Černínský palác stojí na Loretánském náměstí v Praze 1, přímo naproti Loretě. Jedná se o rozsáhlou budovu raně barokního původu, kterou dal postavit rakouský diplomat a český šlechtic hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic po roce 1664. Své jméno nese podle zakladatele, který zde později přesunul svou rodovou sbírku. Popis budovy v úředních materiálech ji zařazuje mezi největší barokní stavby Prahy.

Na vzniku paláce se podílel nejprve Giovanni Lorenzo Bernini, který vytvořil první skici návrhu v roce 1666. Hlavním architektem stavby pak byl Francesco Caratti. Následně se na budově podílela řada dalších architektů — Giovanni Battista Maderna, Domenico E. Rossi a Giovanni B. Alliprandi od roku 1683, poté František Maxmilián Kaňka jako autor dostavby z roku 1720. Výzdobu obstarali významní umělci jako Václav Vavřinec Reiner, který vytvořil fresky v jižním křídle (včetně Pádu Titánů na klenbě nad schodištěm) v roce 1718, Ignác Platzer se svým sousoším Hérakla bojujícího s hydrou a Matyáš Bernard Braun s řadou sochařských prvků.

Palác ovšem neprošel mírumilovným vývojem. Během války o rakouské dědictví ve čtyřicátých letech osmnáctého století utrpěl značné poničení. Horší situace nastala v roce 1757, kdy jej poškodila pruská dělostřelba. Následné pozdně barokní přestavby a rekonstrukce vyplynuly právě z těchto válečných zásahů. Od roku 1777 palác přestal sloužit původnímu účelu a postupně se transformoval na lazaret s lékárnou, útulnu pro chudé, nájemní dům, dílny, kasárna i výtvarnou galerii.

Nové dějiny začaly v dvacátých letech dvacátého století. V letech 1928 až 1934 jej pod vedením architekta Pavla Janáka částečně přestavěli. Mezi lety 1933 a 1939 došlo k novodobému rozšíření paláce o tzv. Janákovu přístavbu, kde dodnes sídlí převážná část administrativních útvarů Ministerstva zahraničních věcí. Od roku 1934 slouží palác coby sídlo tohoto ministerstva, nejprve československého, později českého.

Dvacáté století však v paláci zanechalo hluboké stopy. Během druhé světové války jej nacisté přebudovali a v období Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) v něm sídlil úřadujícího říšský protektor. Dne 10. března 1948 zde za nejasných okolností zahynul Jan Masaryk, bývalý ministr zahraničních věcí, jenž měl v paláci svůj byt. Byl nalezen na nádvoří, které dnes nese jeho jméno. Na počátku devadesátých let dvacátého století se v paláci odehrála další historická chvíle — zde byla podepsána smlouva o rozpuštění Varšavské smlouvy.

Palác čítá řadu interiérových sbírek, které zde byly umístěny zejména během přestaveb v letech 1927–1930 a 1949–1954. Mezi ně patří sbírka vzácných renesančních a barokních tapisérií zakoupená v roce 1927 ze sbírek Lobkovického paláce. Od roku 2026 má Černínský palác spolu se Černínskou zahradou status národní kulturní památky.