Československé armády 27 Nájemní dům

Vítejte v Hradci Králové, městě, které svou podobou připomíná velkolepý městský salon. Právě teď stojíte před jedním z velmi zajímavých domů na třídě Československé armády. Zastavte se na chvíli, nadysepte si městský vzduch a podívejte se přímo před sebe. Vidíte tento vznešený nájemní dům? Je to stavba, která v sobě nese ducha počátku dvacátého století a svou presencem hrdě hlásí, že patří do zlaté doby rozkvětu našeho města. První dojem, který z budovy vyzařuje, je pocit stability, elegance a určitého městského luxusu. Je to dům, který nebyl postaven jen tak náhodně, ale měl vyjádřit status svého majitele a vkus své doby.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase o více než sto let zpět. Představte si Hradec Králové v roce tysíc devět set třináct. Město se rozvíjí, ulice se modernizují a vznikají nové ambiciózní projekty. Právě v tomto roce podal pan Josef Jihlavec žádost o stavební povolení. Jeho záměrem bylo vybudovat třípatrový činžovní dům, což byl v té době velmi oblíbený způsob investování. Takové domy sloužily k pronájmu byvůvů a obchodních prostor, což majiteli přinášelo pravidelný příjem. O rok později, v roce tysíc devět set čtrnáct, byla stavba dokončena. Byl to fascinující moment, kdy se v ulicích města začaly objevovat tvary, které dnes vnímáme jako klasické, ale tehdy byly vrcholem současnosti. Dům Josefa Jihlavce prvního takto vstoupil do historie Hradce Králové právě v roce, kdy svět otřásla první velká válka, což dodává vzniku této budovy určitý dramatický rámec.

Nyní vás chci poprosit, abyste věnovali plnou pozornost samotné architektuře. Podívejte se pozorně na průčelí domu. To, co vidíte, není jen obyčejná stěna, ale pečlivě promyšlená kompozice. Budova představuje velmi zajímavý střet a zároveň spojení několika stylů. Všimněte si prvků secese, která byla v té době symbolem nováctví a elegance. Zároveň zde ale najdete prvky moderny a neoklasicismu. Neoklasicismus se projevuje v touze po řádu a návratu k antickým vzorům, což je v tomto domě velmi zřetelné.

Podívejte se nahoru na fasádu. Vaší pozornosti by měla zaujmout šest sloupových kanelovaných pilířů. Kanelování znamená ty jemné svislé drážky v těle pilířů, které vytvářejí hru světla a stínů a dodávají stavbě vertikální dynamiku a vznešenost. Je to detail, který oko neustále vede směrem vzhůru. A když už hledíte nahoru, všimněte si soch lvic. Lvice jsou symbolem síly, hrdosti a ochrany. Jejich přítomnost na fasádě dává domu charakter sídla někoho významného a vlivného. K celkovému vzhledu přispívají také ploché markýzy, které dříve chránily okna před sluncem a zároveň dodávaly budově útulný, městský ráz. Celý tento soubor detailů vytváří harmonii, která je typická pro práci architekta Bohumila Waiganta.

Právě jméno Bohumila Waiganta je v Hradci Králové legendární. Byl to muž, který dokázal skvěle kombinovat funkčnost s estetickou krásou. Jeho návrh pro Josefa Jihlavce nebyl jen o tom, aby dům stál, ale aby dům mluvil. Waigant věděl, jak pracovat s prostorem a jak využít detaily k tomu, aby budova nepůsobila monotónně. Spolu s ním je v souvislosti s tímto místem zmiňován i Antonín Waigant. Rodinná tradice a odborné vzdělání se zde spojily v jedné z nejkrásnějších adres v centru města.

Když se však podíváme na život tohoto domu, zjistíme, že jeho osud se v průběhu desetiletí měnil. Dům nebyl navždy jen místem pro bydlení. V roce tysíc devět set dvacet sedm došlo k zásadní změně. Budovu odkoupila Banka pro obchod a průmysl. To s sebou přineslo i vnitřní úpravy. Bydlení ustoupilo kancelářím, administrativě a obchodním schůzkám. Dům se stal centrem finančních toků a obchodních rozhodnutí, což přesně odpovídalo jeho reprezentativnímu vzhledu. Tato proměna z nájemního domu na bankovní sídlo byla přirozeným vývojem města, které se stávalo ekonomickým uzlem regionu.

Tato tradice bankovnictví v budově pokračovala i mnohem později. V devadesátých letech dvacátého století byla budova znovu adaptována, aby mohla sloužit jako provoz Komerční banky. Je fascinující pomyslet si, kolik generací lidí 이곳 prošlo, kolik smluv bylo podepsáno a kolik snů o prosperitě se v těchto zdech zrodilo. Dům tak v podstatě sloužil jako tichý svědek přechodů mezi různými politickými a ekonomickými systémy, od první republiky přes období socialismu až po současnou demokratickou éru.

Nyní vás přvedu k jedné zajímavosti, která možná na první pohled není vidět, ale je pro hodnotu tohoto místa klíčová. Všimněte si, kde přesně se dům nachází. Leží na velmi specifickém místě, totiž na rozhraní městské památkové rezervace a její ochranné zóny. To znamená, že tato budova slouží jako takový most mezi jádrem historického města, kde je ochrana nejprísnější, a oblastmi, které se rozvíjely později. Právě díky této unikátní poloze a své architektonické hodnotě byl dům v roce tysíc devět set osmdesát jeden zapsán do seznamu kulturních památek. To je uznání toho, že budova Josefa Jihlavce není jen starým domem, ale neocenitelnou součástí kulturního dědictví celého státu.

Když dnes stojíte před tímto domem, zkuste si představit, jak vypadala tato třída před stoletím. Slyšte zvuk koňských doprav, viděte panové v klobucích a dámy v dlouhých šatech, jak procházejí kolem těchto lvic a pilířů. Tento dům je jako otevřená kniha, která nám vypráví o ambicích počátku dvacátého století, o odvaze architektů experimentovat s modernou a o tom, jak se mění potřeby lidí v městském prostoru.

Předtím, než se rozloučíme a vy se vydáte dál, doporučuji vám ještě jednou pomalu obejít budovu nebo se na ni podívat z různých úhlů. Vnímejte, jak se mění dopad těch kanelovaných pilířů v závislosti na světle. Zkuste si představit, jaké to bylo v roce tysíc devět set čtrnáct, poprvé vstoupit do tohoto nově postaveného domu.

Děkuji vám za společnou procházku u tohoto krásného příkladu hradeckého urbanismu. Doufám, že vás příběh domu Josefa Jihlavce inspiroval k tomu, abyste si všímaji i dalších detailů, které vám naše město nabízí. Nyní vás zvaním, abyste pokračovali v prozkoumávání dalších skrytých koutů a historických památek Hradce Králové. Přeji vám příjemnou cestu a mnoho nových objevů. Na shledanou.