Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře patří k nejpozoruhodnějším architektonickým počinům středověkého Česka. Jedná se o pětilodní gotickou katedrálu vybudovanou na místě, kde dříve stávala prostá kaplička zasvěcená patronce horníků, svaté panně Barboře. Stavba byla iniciativou Bratrstva Božího Těla, ale financovali a stavěli ji kutnohorští měšťané na své náklady. Chrám vyjadřuje jejich úctu k Božímu Tělu, ale také mocenské ambice královského města a jeho separaci od vedlejšího sedleckého kláštera. Zprvu byl kostel umístěn přímo za městskými hradbami, mimo sedleckou duchovní správu, což bylo dalším důkazem rostoucí nezávislosti Kutné Hory.

Stavba kostela začala roku 1388 a patřila k předním architektonickým počinům své doby. První fázi realizovala huť stavitele pražské Svatovítské katedrály Petra Parléře, vedená patrně jeho synem Janem Parléřem. Jan Parléř vytvořil nejstarší část stavby s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál. Původně trojlodí bylo brzy rozšířeno o vnější lodi, avšak příchod husitských válek stavbu přerušil na zhruba šedesát let. Budova tehdy dosáhla skoro poloviny současné výšky, ale střední trojlodí zůstalo nezaklenuto a bez střechy. Teprve roku 1547 získala chrám klenbu a mohl se tak používat.

Stavební práce byly znovu zahájeny roku 1482 místními staviteli, kteří pokračovali v intencích Jana Parléře. Od roku 1489 až do své smrti v roce 1506 se na dostavbě podílel renomovaný architekt Matěj Rejsek. Dovršil chór s triforiem, zónou bazilikálních oken a bohatě zdobenou síťovou žebrovou klenbou, dokončenou v roce 1499. Jeho práce se vyznačují hojným pozdně gotickým dekorativním ztvárněním. Podle jeho návrhů se stavba pokračovala až do roku 1509. Radikální změnu přinesl rok 1512, kdy se jí ujal Benedikt Rejt. Zvýšil horní část hlavní lodi a přidal dvě boční lodě stejné výšky, které se otevírají do středu jako empory. Vznikl tak nad původní partií nový pozdně gotický halový chrám s krouženou žebrovou klenbou a početnými velkými okny, která prostory zaplavila světlem. Stavba byla definitivně zastavena roku 1558 a uzavřena pouze provizorní zdí.

Chrám zažil nelehké časy. Za husitských válek byl kališníky vydrancován – zpovědnice byly roztřískány, obrazy roztrhány a chrámový poklad rozkraden. V 17. století při pobělohorské rekatolizaci byl zbaven utrakvistických symbolů. V roce 1626 jej jezuité předali, kteří vedle něj vybudovali kolej a po požáru provedli barokní úpravy. V 19. století (1884–1905) přišla puristická rekonstrukce, při níž budova získala neogotické západní průčelí a byla prodloužena o jedno pole. Barokní krov nahradila trojice gotizujících stanových střech, která zřejmě zhruba odpovídá původnímu gotickému řešení. Kostel je vysekán v místním pískovci ze nedalekých dolů, což jej navždy propojuje s hornictvím, jež mu dal vzniknout.