Distribuční trafostanice Kfely Trafostanice

Distribuční trafostanice Kfely je bývalou trafostanicí, kterou dnes chrání status nemovité kulturní památky Karlovarského kraje. Svým postavením v otevřené krajině u Kfel si drží ctihodný věk – byla postavena v roce 1910, v období, kdy se elektrifikace České země teprve rozvíjela. Stavba není náhodná: sloužila k úpravě napětí elektřiny, která pocházela z malé tepelné elektrárny provozované při továrně na kůži Franze Roßmeissla v nedalekém Horním Slavkově.

Továrna na kůži byla hybatelem elektrifikace v okolí. Potřebovala energii pro své stroje a postupně si vytvořila vlastní zdroj – tepelnou elektrárnu. Trafostanice u Kfel tak sloužila praktickému účelu: měnila vysoké napětí z elektrárny na nižší pro potřeby výroby. Továrna sama fungovala do poloviny dvacátých let dvacátého století, což znamená, že trafostanice byla při své práci v době největšího rozmachu průmyslové činnosti. Předpokládá se, že trafostanice plnila svůj účel i déle – pravděpodobně až do šedesátých let, kdy byla nahrazena novou trafostanicí postavenou přímo v obci Kfely.

Co dělá tuto stavbu zvláště cennými pro historii techniky, je její konstrukční charakter. Jedná se o výjimečný přechod mezi dvěma typy trafostaničních staveb. Na jedné straně stojí starší, jednodušší plechy kioskové trafostanice – a těch je dnes v Česku docháno jen málo, pouze dvě: jedna v Kadani a druhá v Bílině. Na straně druhé pak typické zdění věžové trafostanice novější doby. Kfely představuje jakýsi most mezi těmito dvěma architektonickými řešeními.

Stavba je cenná také proto, že pochází z doby před tzv. elektrifikačním zákonem. To znamená, že nebyla postavena podle jednotných norem a předpisů, které později řídily stavbu elektrotechnických zařízení. Je to stavba unikátní, nenormovaná a přesně z toho důvodu tak vzácná. Každý detail její konstrukce prozrazuje, jak se tehdejší elektrikáři a stavbytelé museli popasovat s novými technickými úkoly bez единné metodiky. Trafostanice tak není jen funkční stavbou, ale i živým svědectvím historického vývoje rozvodné soustavy vysokého napětí v Česku.

Dnes si ji lze představit jako tiché svedení: malá stavba v polích, která již desítky let nemá své původní poslání, přesto však zůstává v krajině a chránění jako памятник. Její chráněný status je výrazem uznání jejího kulturně-historického významu. Pro návštěvníka zajímavého industriální minulostí a technickým dědictvím je tato trafostanice zajímavým oknem do doby, kdy se elektřina teprve prosazovala v českých zemích a kdy se budovalo základy moderní infrastruktury. /p>