Hartigovský palác Palác

Vítejte na Malostranském náměstí v srdci Prahy. Stojíte právě před budovou, která svou mohutností i elegance přitahuje pozornost každého, kdo sem zavítá. Před vámi se tyčí Hartigovský palác, nádherný zástupce barokní architektury, který v sobě nese vrstvy mnoha století. Když se na něj nyní podíváte, uvidíte třípatrovou stavbu, která svou velikostí dominuje okolnímu prostoru. První věc, která vás pravděpodobně zaujala, je jeho průčelí směřující přímo k vám. Všimněte si, že není dokonale souměrné, což mu dodává určitý dynamický charakter a osobitost. Právě tato nesymetrie v kombinaci s bohatým zdobením vytváří ten správný dojem z dob baroka, kdy šlo o vyjádření moci, bohatství a vkusu majitelů.

Pojďme se nyní trochu zastavit u toho, jak tato stavba vůbec vznikla. Historie tohoto místa sahá mnohem hlouběji, než bysteste z pohledu na fasádu mohli tušit. Hartigovský palác totiž nebyl postaven jako jeden celek na zelené louce. Vznikl přestavbou dvou starších domů, které byly původně v gotickém stylu. Tyto dvě budovy byly spojeny již v roce tisíc šest set čtyřicet pět, ale skutečný rozmach přišel na počátku osmnáctého století. V roce tisíc sedm set jeden začala velká přestavba, která měla z původních domů vytvořit reprezentativní šlechtický sídlo. Na tomto projektu pracovali uznávaní tvůrci své doby, konkrétně Giovanni Battista Alliprandi a František Maxmilián Kaňka. Později se k nim přidal i Matyáš Hummel. Spolupráce těchto mužů zajistila, že budova získá svůj současný vzhled, který v sobě spojuje italské vlivy s místním citem pro prostor.

Nyní věnujte pozornost celkové struktuře budovy. I když zvenku vidíte sjednocené průčelí, vnitřní dispozice je mnohem složitější. Palác má nepravidelný půdoryse, což je přímý důsledek toho, že vznikl spojením dvou různých domů. V rámci stavby se nacházejí dva vnitřní dvory, které v dobách své největší slávy sloužily k zajištění světla a vzduchu v hlubokých prostorách paláce. Pokud se podíváte na celkovou výšku, uvidíte tři podlaží, která v té době jasně oddělovala funkce domu od reprezentačních prostorů až po zázemí. Všimněte si, jak se budova zapisuje do rytmu náměstí a jak její zdobení kontrastuje s okolními stavbami. Je to architektura, která nemá být jen funkční, ale především má ohromit každého, kdo před ní stojí.

Když přemýšlíme o tom, kdo v těchto zdech žil a pracoval, dostáváme se k fascinujícím osobnostem. Palác v průběhu času měnil majitele, což odráží společenské změny v Praze. V roce tisíc sedm set dvacet byla budova v držení Anny Josefy Černínové. Černínové byli jedním z nejvýznamnějších rodů, a jejich stopa je v Praze vidět na mnoha místech. O něco později, v roce tisíc sedm set třicet pět, palác získala Terezie Hartigová, od které budova pravděpodobně získala své dnešní jméno. Představte si ty dobové plesy, diplomatické schůzky a šepot v zákoutích těchto chodeb. Později se s budovou spojila i jména jako John Parish Senftenberg. Historie paláce však není jen o šlechtici. V roce tisíc osm set sedmdesát tři byla budova odkupena pro Zemský fond království českého, což značilo přechod do sféry státní správy a veřejného zájmu. Dnes už palác neslouží jako soukromé sídlo, ale sídlí v něm rektorát Akademie múzických umění, což znamená, že se zde stále setkává umění s historií, jen už v moderním hávu.

Nyní vás chci vzít k něčemu, co není vidět na první pohled, ale co je naprosto fascinující. Pokud se podíváte na prostor kolem paláce, možná vás napadne, jak se v tak husté zástavbě pohybovat. Zde přichází jedna z nejzajímavějších věcí. Původní ulička, která kdysi oddělovala ty dva gotické domy, předtím než byly spojeny, dodnes existuje. Slouží jako průchod z náměstí do ulice Tržiště. Je to takový malý časový tunel, který vám dovolí pocítit úzkost středověkých uliček přímo uprostřed barokního komplexu. Je to neuvěřitelné, že takový detail přežil staletí přestavb a stále je k dispozici pro každého kolemjdoucího.

Ale to není všechno. Pokud bychom se mohli podívat hluboko pod vaše nohy, do samotných základů budovy, našli bychom tam něco, co zapálilo zájem mnoha historiků. Při vykopávkách byly nalezeny dvě jedinečné maltové slitky. Možná to zní jako detail pro odborníky, ale v pravdě jde o zásadní objev. Tyto nálezy totiž dokládají, že se v Praze používala malta již v devátém století. Představte si, jaký to je neuvěřitelný skok v čase. Stojíte před barokním palácem z osmnáctého století, ale pod vámi leží důkazy o stavebním umění z raného středověku. Je to připomínka toho, že Praha je město vrstvené, kde každá nová stavba stojí na ramenech těch předchozích.

Když se nyní znovu podíváte na Hartigovský palác jako celek, vidíte v něm víc než jen starou budovu. Vidíte v něm spojení gotiky a baroka, vidíte v něm ambice šlechtických rodů a zároveň tiché svědectví o raných začátcích pražského stavitelství. Je to místo, kde se setkává vysoká společnost minulosti s dnešním studentským životem hudebníků a umělců.

Děkuji, že jste se mnou společně zastavili u tohoto skvostu Malé Strany. Doufám, že vás tyto příběhy obklopily stejnou atmosférou, jakou vyzařuje samotná budova. Nyní vás zvám, abyste se znovu rozhlédli kolem sebe, možná zkusili projít onou zmíněnou uličkou do Tržiště a poté pokračovali v objevování dalších tajemství tohoto nádherného města. Přeji vám příjemnou procházku a mnoho dalších krásných zážitků v Praze. Na shledanou.