Hlavačov je zaniklý hrad, který se nachází přibližně 2,3 kilometru severozápadně od Chocně v Pardubickém kraji. Ačkoli písemné prameny o něm vypovídají jen málo, archeologický výzkum odhalil jeho existenci a podivuhodnou středověkou historii. Zbytky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.

Původ a účel Hlavačova zůstávají zahaleny nejistotou. Hradu nelze s jistotou spojit žádný písemný dokument. Jeho původní jméno je neznámé; je pouze možné, že se jmenoval Choceň – hrad skutečně známý z kronik, ale jeho spojení s konkrétní lokalitou je nejasné kvůli složité problematice feudálních sídel v okolí Chocně. Archeologická zjištění datují založení hradu nejspíše na přelom první a druhé poloviny 13. století, přestože původce není znám. Sice se předpokládá, že vůbec šlo o panovníka, ale nelze vyloučit ani šlechtické založení.

Kontext vzniku ilustruje politickou spletitost tehdejší doby. V roce 1292 daroval král Václav II. zbraslavskému klášteru četná území okolo Chocně. Šest let později si klášter stěžoval na královský záměr postavit v Chocni hrad – což dokazuje, že Hlavačov už v tu dobu existoval, protože nebyl součástí klášterní donace. Král si jej tedy zřejmě ponechal. Od počátku 14. století patřil hrad Mikulášovi z Potštejna. Roku 1330 je v písemnostech zmíněn Hynek z Chocně jako purkrabím, jenž zde spravoval panství.

Příběh Hlavačova skončil katastrofálně. Hrad zanikl požárem v první polovině 14. století, patrně v roce 1338 během vojenské akce Karla IV. Ničivost požáru přesvědčivě dokazují archeologické nálezy: přitesané pískovcové kameny, cihly, prejzy, mazanice a malta se zřetelnými stopami ohoření.

Architektonicky tvořil Hlavačov hrad přechodného typu. Archeologický výzkum odkryl dvě stavební fáze. V první fázi se původní opevnění sesunulo po svahu pro nestabilní podloží. Při přestavbě se opevnění přesunulo blíže do vnitřní části hradu; terénní plocha byla vyrovnána a zhutnuta maltou. Hrad měl jednodílný charakter s přibližně lichoběžným půdorysem. Ze tří stran jej obklopovaly příkop a mohutný vnější val; na strmém svahu nad řekou byl příkop založen nižší. Vnitřní zástavby se nezachovaly, známy jsou jen kůlové jamy a zahloubený objekt nejasného účelu. Vypálená mazanice prozrazuje existenci hrázděných staveb.

Dnes se Hlavačov dochoval jako terénní tvar. Nejnápadnější je val podél západní strany vysoký přibližně dva metry. Zbytky hradního areálu, chráněné jako kulturní památka, zůstávají tichým svědkem středověkých dějin – doby, kdy malá opevnění hrála klíčovou roli v mocenské konkurenci a vojenské strategii v krajině kolem Chocně.