Na buližníkové skále zvaná Homberk stával hrad, který se stal symbolem ambicí i pádu jednoho významného moravského šlechtického rodu. Tento zaniklý hrad u obce Příkosice byl rodovým sídlem pánů z Homberka, jejichž kořeny sahaly do starobylého rodu Buziců. Dnes se z něj zachovaly pouze skromné terénní pozůstatky, leč jejich historické pozadí vypráví příběh plný napětí a dramatických zvratů.

Název hradu má zajímavý původ – pochází z německého výrazu „an dem hohen Berge" (na vysoké hoře), jak o něm svědčí různé historické tvary od roku 1284. Hrad byl postaven nejspíše Heřmanem z Homberka někdy před tímto rokem a svědčí o tom, jak se ustanovující šlechta zajišťovala strategickou polohou v zemí. První písemná zmínka o hradu pocházívá až z roku 1368, kdy Bleh z Homberka věnoval své manželce jako věno třetinu hradu a části okolních vesnic. Tím byl otevřen začátek rozpadávajících se poměrů v rodu – panství se dělilo na menší díly mezi příslušníky rodiny, což vedlo k jejich finančnímu chudnutí.

Chudá šlechta se ubírala v těch dobách často temným cestám. Pánové z Homberka se věnovali silničním loupežím a vedly si skutečně divoký život. Jejich chování si vynutilo trest – Jiříka z Homberka zabili rokycanští rybáři, jeho bratra Ješka pak sedláci při posvícení v Trokavci. Heřman z Homberka se spolčil přímo s lupiči a schovával je na hradě, což jej stálo svobodu a život – byl zajat Rožmberky a popraven stětím.

Když se loupeživé výpady z hradu staly neúnosné, rozhodlo se i královské vojsko. Václav IV. nechal hrad obléhat – obléhání trvalo od podzimu 1406 až do února 1407. V jeho průběhu byl zajat a popraven Sezema z Homberka. Písemné prameny o konci obléhání mlčí, leč všechno naznačuje, že hrad byl dobyt a vypálen. Rod pánů z Homberka postupně vymřel – přibližně v polovině patnáctého století se o něj již nikdo nezmiňuje. Roku 1454 o hrad spořil Bedřich z Donína s Buzkou, dcerou Jaroslava z Homberka, a s jistým Janem, který si nárokoval práva jako syn Jana Hájka z Homberka. Král Jiří z Poděbrad nakonec v roce 1457 panství ponechal Bedřichovi. Whether hrad byl v té době ještě obyvatelný, zůstává nejasné. Jeho zániku nejspíše způsobil rozsáhlý požár – buď během bojů poděbradské jednoty roku 1450, nebo při střetech s jednotou zelenohorskou v roce 1467.

Ze stavební podoby se dochoval jen málo. Z předhradí a hospodářského zázemí zbyla pouze hráz rybníčku. Hlavní stavbou byla hranolová věž, která zřejmě měřila zhruba deset na dvanáct metrů a stála v severovýchodní části skály. Pod ní se nacházelo malé nádvoří chráněné příkopem a valem. Od věže vede úzká šíje s lehkým předsunutým opevněním, jež vzniklo patrně až po obléhání roku 1407. První vědecký průzkum provedl v roce 1894 učitel B. Moravec z Mirošova, který zde nalezl mohutnou vrstvu popela z rozsáhlého požáru. Mladší výzkumy pokračují – prováděli jej Petr Rožmberský a Milan Novobilský.

Na hrad nevede označená turistická stezka. Nejblíže jej dostihne turista se silnicí spojující Příkosice a Vísky, po níž vede cyklotrasa číslo 2147 z Blovic do Skořic.