Hrubý Rohozec (německy Großrohosetz) byl založen kolem roku 1280 a patří k předmětům celoživotního zájmu českých historiků i příznivců hradní architektury. Hrad v průběhu staletí transformoval svou funkci – začal jako pevnost, postupně se proměňoval v rezidenci, až se nakonec stal elegantním zámkem. Od roku 2002 je chráněn jako národní kulturní památka a spravován Národním památkovým ústavem, který jej udržuje v přístupnosti pro veřejnost.

Zřizovateli hradu byli Jaroslav z Ralska a jeho syn Havel Ryba z Lemberka, příslušníci vlivného rodu Markvarticů. Od sedmdesátých let 14. století jej vlastnili Markvartici z Vartenberka. Jejich osobní rozpory se sousedy a vojenské nájezdy však vyvolaly nelibost krále Václava IV., který hrad spolu s dalšími pevnostmi (Žleby a Zbiroh) obsadil a jejich majitele zajal. Hrad patřil královské komoře až do roku 1422, kdy jej získali páni z Michalovic. V průběhu husitských válek zde sídlil Jan Kruhlata z Michalovic, který coby katolík podporoval krále Zikmunda proti husitům. Přestože Jan Žižka roku 1424 vypálil Turnov, o osudu samotného Rohozce nejsou v této kritické době záznamy.

Zásadní přeměna přišla roku 1468, kdy hrad koupil Jan Tovačovský z Cimburka. Jeho vdova Johanka z Krajku, známá svým příklonění k Jednotě bratrské, v roce 1506 zahájila přestavbu hradu na zámek. V díle pokračovali Jan ze Šelmberka a Kunrát Krajíř z Krajku, kteří do roku 1516 dali zámku jeho dnešní půdorys. Od roku 1534 vlastnili hrad opět Vartenberkové. Karel z Vartenberka uskutečnil důslednou přeměnu pevnosti v zámek – zvýšil budovy, provedl dílčí přestavby, prorazil východní křídlo otevřenou arkádou a opatřil průčelí sgrafitovou výzdobou. Starší gotická věž byla zakomponována do nového východního paláce.

Po porážce českých stavů na Bílé hoře roku 1620 připadl zámek Albrechtu z Valdštejna, který jej věnoval svému polnímu maršálovi Mikuláši Desfoursovi z původně francouzského šlechtického rodu. S Desfoursovými se vázal přídavek „Hrubý" (meaning Velký), sloužící k rozlišení od nedalekého statku Malý Rohozec. Mikulášův syn Albrecht Maxmilián zahájil roku 1675 barokní přestavbu – do jižního paláce byla zabudována raně barokní kaple s průchodem dvěma patry.

V devatenáctém století Desfoursové dali zámku jeho konečnou podobu. Na počátku století byly odstraněny dřevěné pavlače v druhém patře a nahrazeny vnitřní chodby. Arkády byly zazděny a nejvyšší patro východní věže sneseno. Čeština architekt Jan Filip Joendl, který na projektu pracoval po roce 1822, opatřil zámek klasicistními omítkami a romantické prvky zasáhly především interiéry.

Rod Desfoursů vlastnil zámek až do roku 1946, kdy jej stát na základě Benešových dekretů vyvlastnil. Poslední soukromý majitel Karel Des Fours Walderode emigroval po únoru 1948 a po sametové revoluci zahájil dlouhodobé soudní spory o restituci. Od jeho smrti v roce 2000 pokračuje v těchto sporech jeho manželka Johanna Kammerlanderová. V červnu 2019 odvolací soud restituční nároky rodu potvrdil, avšak 9. prosince 2021 Okresní soud v Semilech nález zvrátil. Podle rozhodnutí Ústavního soudu by měl být zámek navrácen dědičce.

Architektonicky se Hrubý Rohozec řadí mezi hrady donjonového typu, a to podle své dominantní obytné věže. Existence severní věže jej však staví i mezi hrady bergfritového typu. Po pozdněgotické přestavbě získal zámek charakteristický blokový půdorys. Původní hrad byl dvojdílný, jeho předhradí však zaniklo při pozdějších parkových úpravách.