Ježovy jsou kulturní pamätkou České republiky chráněnou v režimu kulturního dědictví. Původně gotickou tvrzí připomínanou poprvé v roce 1518 byla v průběhu staletí postupně přeměňována, až se z ní v sedmnáctém století vykrystalizoval barokní zámek.

Historie Ježov se váže na několik významných šlechtických rodů. Po roce 1518 nechal nový majitel panství Mikuláš Nebílovský z Drahobuze postavit renesanční tvrz obklopenou vodním příkopem. Panství se za Nebílovských významně rozrůstalo – koncem šestnáctého století k němu patřily vesnice Trnčí, Slatina, Lučice a Černíkov s vlastní tvrzí. V roce 1592 se o majetek podělili bratři Smil a Vojtěch, synové Adama Nebílovského, přičemž Ježovy s tvrzí připadly Smilovi. V průběhu sedmnáctého století se panství dostalo do rukou Race Jindřích z Račína (roku 1615), který jej prodal Jindříchu Černínovi z Chudenic. Rod Černínů zde vládl až do roku 1738, kdy dluhově zatížené panství proprodali. Zásadní přestavba budovy proběhla roku 1663 pod vedením Jana Heřmana Černína, který starou tvrz transformoval na barokní zámek. Poslední významnou úpravu nechal provést hrabě Ferdinand František Morzin v pozdně barokním slohu po nákupu majetku roku 1738. Zámek však poté sloužil primárně jako obydlí správce a úředníků. Po druhé světové válce jej začal využívat místní národní výbor.

Stavební podoba zámku prozrazuje jeho složitou historii. Jednopatrová budova se sedmi okny v každém řadě osí má obdélný půdorys a charakteristickou valbovou střechu. Plasticky vyzdobené fasády nese lizénové rámování a vys se zasazenými obdélnými kartušovými ornamenty oddělujícími patra. Vstupní část je monumentální – v přízemí se nachází centrální síň s valením klenbou, z níž vede elegantní vřetenové schodiště do patra. Místnosti jsou pokryty různými typy kleneb: valenými, neckový s výseči, klášterními a křížovými. Zvláště bezvadná jeValašský krb v jedné z přízemních místností, zdobený štucaturami a reliéfním erbem rodiny Černínů. Charakteristickou prvkem jsou také pruské klenby na vnějších zdích s vpadlými segmentově klenutými výklenky. Na přízemí se uprostřed nachází valenou klenbou zaklenutá vstupní síň. Je dlážděna šestibokými dlaždicemi.

Součástí chráněného areálu jsou také hospodářské budovy – cihlová ohradní zeď zahrady s pilířovou bránou, kašna a stáje se sedlovou střechou a čtyřmi vikýři. Zajímavostí je kašna v přiléhajícím parku, která byla roku 1977 přemístěna z oselckého zámku. Zámek stojí typicky na okraji hospodářského dvora severovýchodně od návsi, což odpovídá středověké praxi umísťování šlechtických sídel v krajině.