Kaple svaté Barbory představuje vzácný příklad barokní poutní architektury v moravském prostředí. Stojí na zalesněném návrší západně od centra Klobouk u Brna, odkud se otevírá pohled na město. Jako hřbitovní kaple se prostorově váže k sousednímu farnímu kostelu sv. Vavřince a je dnes chráněna jako kulturní památka.

Stavbu nechystaný do pohybu případ roku 1669 na náklady vlastníků klobouckého statku – zábrdovického kláštera. Po více než století provozu ji však postihla neblahá skutečnost: patent Josefa II. z roku 1784 kaplí zrušil. O tři roky později byla její prostor přeměněn na kontribuční sýpku – skladiště zrna a potravin. Vrácení k původnímu účelu trvalo dlouho; opravy proběhly až v letech 1848 až 1851, což předcházelo novému vysvěcení v roce 1852.

Architektonicky jde o jedinou zajímavou stavbu. Jednoloď je orientována západo-východně na půdorysu řeckého kříže. Střed tvoří podélná loď s apsidou na západě, po bocích přiléhají půlválcové kaple. Boční fasády zůstávají hladké, lemují je nízká okna se segmentovým zaklenutím. Východní průčelí je členěno pilastry s římsovými hlavicemi; v jeho ose se otevírá vstupní portál se segmentovým frontonem. Loď uzavírá valená klenba se styčnými výsečemi a na jejím klenbovém povrchu se rozprostírá freska se životem svaté Barbory.

Interiér kaple svědčí o dlouhém, péčlivém sběrání uměleckých děl. Hlavní oltář nese retabulární kompozici s obrazem sv. Barbory, který byl přemalován v devatenáctém století. Dva boční oltáře z půle 19. století zdobí obrazy sv. Alžběty Uherské a sv. Cyrila a Metoděje, oba od umělce Josefa Hübnera z roku 1856. Na stěnách visí dvě velká plátna zobrazující Narození Páně a Vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma – díla Lorenze Kohla z téže doby. Též on namaloval křížovou cestu. Raně barokní kazatelna pocházející z konce 17. století původně sloužila v chrámu svatého Václava v Olomouci; varhany v kapli jsou rovněž původně barokní. Na východě se nachází hudební kruchta.

Druhá světová válka se na kapli bolestivě podepsala. Koncem konfliktu byla poškozena dělostřeleckou palbou při přechodu fronty. Opravy válečných škod se táhly během padesátých let; na restaurování fresek se podílel i malíř Otto Maria Stritzko. Postupující údržba pokračovala: v roce 1960 sem instalovali dvacet dubových lavic od místních tesařů, rok 1965 přinesl novou plechovou střechu. Roku 1975 podstoupila kaple statické zpevnění a zajištění klenby.

Od farního kostela vede k dispozici cihlové schodiště, po kterém se návštěvník dostane k vlastnímu chrámu. Poutní mše se slouží nadále podle barokní tradice na slavnost Nejsvětější Trojice.