Kaple svatého Josefa Kalasanského (rovněž nazývaná Gymnazijní nebo Piaristickou kaplí) se nachází na severní straně Kyjova na ulici Komenského, v těsné blízkosti budov Klvaňova gymnázia. Jedná se o neorománskou stavbu z roku 1868, která slouží jako filiální kostel místní římskokatolické farnosti. Kaple zaujímá specifické místo v architektonické topografii města – její průčelí a horní partie jsou viditelné z ulice, zatímco zadní část se rozléhá do dvora gymnázia.

Příběh kaple je nerozlučně spojen s příchodem řádu piaristů do Kyjova. Městská rada je pozvala k založení latinské školy a zřízení rezidence povolila osobně císařovna Marie Terezie. Řád se do města vrátil 24. listopadu 1760, kdy byli piaristé slavnostně přijati, a již o dva dny později zahájili vyučování prvních 104 žáků v budově farního domu. Pozemky pro rezidenci a kapli získali na severním předměstí za tzv. Mlýnskou branou. Stavba rezidence byla zahájena 11. září 1764 a pro její budování byl použit materiál ze zbouraného opevnění.

Rezidence byla dokončena roku 1771 jako dvoupatrová barokní stavba. K ní přiléhal přízemní dům s refektářem a v roce 1775 byla na její jižní straně přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého. Komplexní stavbu piaristé ukončili v roce 1780 – sídlilo v ní pět mužů: představený, tři vyučující a jeden bratr zaměřený na misionářskou činnost. Roku 1806 město postihlo ničivé požárem, který zničil rezidenci, avšak byla brzy obnovena. Zvětšující se počet žáků zpochybnil kapacitu starší budovy, proto se obecní rada rozhodla pro přístavbu a nahrazení původní kaple stavbou novou.

Základy pro novou kapli byly zahájeny 7. března 1864, základní kámen pak slavnostně položen 31. března téhož roku. Stavbu řídil místní zednický mistr Josef Berger s asistencí tesařského mistra Franze Glosse. Práce byly krátce přerušeny v roce 1866 v důsledku Prusko-rakouské války, avšak pokračovaly dál. Kaple byla vysvěcena 27. srpna 1868 kyjovským děkanem Janem Otavou. Z původní kaple sv. Jana Nepomuckého byly sem přeneseny vybrané kousky vybavení, včetně barokního obrazu sv. Josefa Kalasanského ze druhé poloviny 18. století.

Stavba je typickým příkladem neorománského stylu. Na fasádě v horní části vidíme obloučkový neorománský vlys a nad vchodem keramickou mozaiku Posledního soudu od akademického malíře Jano Köhlera ze sousedních Strážovic. Nad mozaikou se nachází socha anděla strážného. Úzká a vysoká čtyřboká věž s trojdílnými neorománskými okny dominuje průčelí.

Interiér kaple je bohatě vybaven vitrážemi a obrazy. Hlavní dřevěný oltář z roku 1868 nese dřevořezby sv. Cyrila, sv. Mětoděje, sv. Václava a sv. Hedviky. V kulaté vitráži nad oltářem je zobrazen sv. Josef Kalasanský jako učitel a vychovatel. Jiné okna obsahují vyobrazení blahoslavené Anežky České, sv. Víta, sv. Cecilie, sv. Davida, Panny Marie s Ježíškem a Janem Křtitelem či Milosrdného Krista. V kapli se nacházejí také barokní obrazy, z nichž nejstarší je obraz sv. Jana Nepomuckého.

Piaristé se během svého pobytu v Kyjově věnovali i budování rozsáhlé knihovny. V roce 1811 obsahovala již 622 svazků, které si řád zakupoval nebo přijímal od mecenášů. Mezi vzácné svazky patří prvotisk Legenda aurea z Norimberku (1478), Česká bible z roku 1556 či Hájkova kronika (1570). V roce 1915, kdy činnost piaristů skončila a v jejich budovách vzniklo české gymnázium pod vedením prvního ředitele Josefa Klvaňy, byla knihovna s více než tisícem svazků předána do vlastnictví městského muzea. Sbírka nyní tvoří součást sbírkového fondu Vlastivědného muzea v Kyjově.