Klášter Světce Klášter

Ve Světcích u Tachova stojí zříceniny kláštera s dlouhou a bouřlivou historií. Opodál stará kostel z roku 1427, který sice už dávno před vznikem kláštera sloužil věřícím, ale později se stal jádrem klášterního komplexu. Husité jej poškodili během svých tažení, a když na místě později vznikla řeholní komunita, bylo toho plné historických paradoxů i právních sporů.

Klášter vznikl v složitých časech třicetileté války, kdy panství držel nebojácný voják Johann Filip Husmann z Namedy a jeho manželka Amálie, rozená z Donína. Ti darovali řádu paulánů značný majetek – čtyřicet tisíc zlatých na provoz a dalších deset tisíc na stavby. Na oplátku měli pauláni s cestou na císařský dvůr ve Vídni a s jejich přímluvou Husmannovi prominout trest. Spor však vznikl se křižovníky, jejichž vlastnického nároku na zdánlivě opuštěné pozemky si uvědomili až později. Musel jej řešit sám pražský arcibiskup Arnošt Harrach. Formální předání kláštera proběhlo až 15. srpna 1641. Pauláni se pak pustili do stavby kláštera na neuprávěném pozemku. Stavbu kláštera řídil pravděpodobně pražský stavitel Šimonem Pánek Panetius a trvala od let 1656 do 1669. Klášterní kostel přibyl o několik let později, v létech 1671 až 1674, za nového majitele panství Jana Filipa, hraběte Losyho z Losinthalu. Chrám se dvěma věžemi vznikal pod vedením předpokládaně italského architekta Giovanniho Domenica Orsiho a byl zasvěcen Čtrnácti svatým pomocníkům.

V dlouhých déceniích pokojného působení paulánů se klášter stal součástí krajiny. V únoru 1729 jej však postihla vážná zkouška – požár, po kterém byl opraven, a věž byla znovu vystavěna roku 1756. Skutečný zlom přišel v květnu 1787, kdy byla paulánská komunita zrušena josefínským režimem. Třináct řeholníků odešlo do penze a klášter se dostal do rukou místního šlechtice Josefa Mikuláše Windischgrätzea, který z něj dělal sídlo úředníků a nechal kostel přeměnit na skladiště.

V polovině devatenáctého století se generál Alfred Windischgrätz pokusil věci změnit. V létech 1857 až 1861 plánoval klášterní konvent a kostel radikálně přestavět na výstavný romantický zámek. Stavěl také blízkou jízdárnu. Projekt byl však příliš nákladný. Když generál v roce 1862 zemřel, jeho syn ztratil zájem její dokončení a stavba zůstala nedostavěná. Na konci druhé světové války ji navíc sežehl požár.

Dnes se na místě rozléhají romantické zříceniny chráněné jako kulturní památka. Jsou svědectvím o osudech řádu paulánů, o ambicích velkostatkářské rodiny a o tom, jak si dějiny vezmou poslední slovo. Návštěvník zde může procházet zbytky stavby, která měla být sídlem modlitby, kanceláří i zámkem, ale stala se jedním z nejpůsobivějších připomenutí nevyplnění velkých plánů.