Kostel narození Panny Marie stojí v Hrdličkově ulici v Dašicích jako nejzajímavější pamětihodnost tohoto regionu. Baroko, které jej charakterizuje, není náhodné: stavba trvala třicet let od roku 1677 do 1707, což vypovídá o důležitosti chrámu pro místní komunitu. Na tomto místě již však stál chrám staršího data – písemná zmínka o něm pochází už z roku 1349, čímž se kostel hluboko zakořeňuje do středověkého života Dašic.

Architekturu kostela definuje trojlodní systém bazilikálního typu. Hlavní loď měří v délce 21,70 metrů a v šířce 9,40 metrů, presbytář má rozměry 10,90 × 5,60 metrů a je uzavřen polygonálně. Obě vedlejší lodě jsou delší (13,90 metrů), ale užší (4,20 metrů) a klenou se křížovými klenbami, do hlavní lodi se otevírají půlkruhovými oblouky arkád. Fasádu s pětiokým průčelím strukturují vysoké pilastry s toskánskými hlavicemi, které stojí pod sklonem po stranách střední osy. Stejné pilastry členují i boky budovy. Okna jsou podélná a polokruhově zaklenutá, střecha je valbová s taškovou krytinou. Součástí stavby jsou také dvě čtyřhranné věže s nízkými jehlany.

Sakristie, která měří 6,90 × 5,90 metrů, slouží kněžím již více než třista let. Vnitřek však dýchá sochami a malbami, které zde postupně vznikaly především v průběhu 19. století. Hlavní oltář je barokní práce s obrazem Narození Panny Marie od chrudimského akademického malíře Josefa Papáčka z roku 1854. Kolem něj stojí na konzolách řezané dřevěné sochy svatých Jáchyma a Anny, Josefa a Jana Nepomuckého, každá vysoká 1,40 metru. V levé lodi najdete barokní kazatelnu s bujným baldachýnem a tři postranní oltáře: oltář Nanebevzetí Panny Marie (1875) od Františka Umlaufa, oltář svaté Anny (1785) s prací pardubického řezbáře Jakuba Teplého, a oltář svatého Jana Nepomuckého (1758) od chrudimského řezbáře Josefa Procházky. V levé postranní lodi stojí oltář svatého Josefa s obrazem od Eduarda Neumanna z roku 1890.

Mezi jednotlivé skvosty patří cínová křtitelnice z roku 1559 s reliéfem Krista a svatého Petra a barokní vyřezávané zábradlí na chóru. Pod chórem se nachází jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské. Na místech, kde spočívají zbytky věřících, připomínají o dlouhé minulosti kostela dvě hrobky: pod hlavní lodí hrobka faráře Jakuba Kohouta († 1754) a v pravé postranní lodi hrobka bratra Áerverta z řádu Milosrdných z roku 1725. Zvony, které dnes zvoní, jsou novější – původní zvony zabral stát během První světové války. Mezi nejstarší doklady života kostela je rorátní kniha z roku 1612, která zde zůstala zachována.

Kostel je státem chráněn jako kulturní památka a zůstává živou součástí života Dašic. Býval jej obklopován hřbitov, který připomínal věkovitost stavby a její roli v životě generací věřících. >>>>