Kostel Povýšení svatého Kříže v Dobříši, běžně nazývaný kostelíček, stojí na návrší vysoko nad rybníkem Koryto. Jde o malý římskokatolický chrám, který se předpokládá založit v roce 1589 královským hejtmanem Oldřichem Doudlebským z Doudleb. Spolu s nedalekým hradem Vargačem patří mezi poslední dochované stopy po původní vsi Dobříš, která kdysi zaujímala tuto krajinu. Kostel byl v roce 1688 opraven a následně sloužil až do roku 1814 jako hrobka mocného rodu Colloredo-Mannsfeldů. Dnes je kulturní památkou.

Architektonicky je kostel orientován oltářem k jihovýchodu, vstup do něj vede ze severovýchodní strany. Na severozápadní straně kostela stojí jehlancový empírový památník, který připomíná Marii Isabellu Annu Ludmilu Mansfeldovou, rozené Colloredo-Mansfeldovou. Po výstavbě novějšího kostela byl původní chrám zásadně upraven – zbourány byly kůr a kazatelna – a od té chvíle sloužil pouze jako hřbitovní kostel. Přestože se jedná o hřbitovní chrám, vlastní hřbitov se nachází přibližně 100 metrů daleko za silnicí II/114. Kolem kostela byl později zřízen urnový háj.

Zvláštní pozornost si zaslouží sochy svatého Tadeáše a svatého Leonarda, které stojí před kostelem. Tadeáš drží v ruce knihu, Leonard v náruči srdce. Podle staré dobříšské pověsti má být Tadeášova kniha osudová – pokaždé, když jí někdo otočí list, zemře jeden z obyvatel Dobříště. Až knihu zavře, přijde konec světa. Stejně osudově je to se srdcem Leonarda: až mu vypadne z rukou, bude konec všech věcí. Pozoruhodně k tomuto apokalyptickému scénáři skutečně došlo během 20. století během oprav, ale bez viditelných následků. Obě sochy byly postaveny v roce 1769 na paměť velkého krupobití, které tuto krajinu postihlo, a neznamenají je od jednoho autora.

Zajímavou stránkou kostela jsou jeho varhany. Ty byly postaveny po obnově následující třicetileté válce a původně šlo o jednomanuálový nástroj s pedálem. První oprava varhan proběhla roku 1696. Druhou velkou opravou se v roce 1704 zabýval přibramský varhanář Ondřej Kokštejn, který těsně před tím postavil malý pozitiv do nedaleké dobříšské Loretánské kaple. Kokštejn se na sebe vzal zodpovědnost za údržbu obou nástrojů. Varhany v kostele a pozitiv v Loretě udržoval dlouhá léta – opravy jsou doloženy z let 1707, 1711 a 1714, kdy byl pozitiv znovu naladěn. Větší opravy prováděli přibramští varhanáři jako Kokštejn či František Fassmann, menší práce připadaly místním truhlářům a zámečníkům. Kůži pro opravy měchů dodával dobříšský jirchář.

Návštěva tohoto maličkého kostela poskytuje autentický pohled do historie Dobříště. V každém koutu – od starých varhan po legendární sochy – je psaná příběh jeho minulosti a obyvatel, kteří jej tvořili.