Kostel Povýšení svatého Kříže stojí v historickém městě Židlochovice v blízkosti Brna a slouží jako farní chrám místní farnosti. Oficiálně je chráněn jako kulturní památka České republiky, což svědčí o jeho historickém a architektonickém významu.

Historie kostela je neodmyslitelně spjata s barokní přeměnou regionu. Stavba jednolodního chrámu s půlkruhovým kněžištěm se ukazuje jako důsledek ambicióznějšího plánu – předpokládá se, že vznikla v souvislosti s pokusem o založení piaristické koleje v Židlochovicích. Tento záměr byl však v roce 1720 úřady zamítnut. Přesto stavební aktivity pokračovaly. Základní kámen byl slavnostně položen v roce 1717 hrabětem Filipem Ludvíkem Václavem ze Sinzendorfu, který byl majitelem místního panství. Architektonické plány připravil proslulý vídeňský stavitel Johann Lucas Hildebrandt. Vlastní stavební realizace proběhla v letech 1724 až 1726 pod vedením další vídeňské stavitelské kapacity, Ludwiga Sebastiana Kaltnera. Kostel byl biskupským obredem vysvěcen až v roce 1730.

Nový chrám postupně převzal funkci starší farní sestavy – kostela svaté Barbory. Z tohoto původního chrámu zbyla v polovině 19. století jen samostatná zvonice, což dokumentuje jeho postupné vytlačení. Právě v 19. století došlo k dalšímu osudu budovy. Přírodní katastrofa – vichřice – vážně poničila střechu chrámu. V průběhu následujících oprav bylo původní architektonické řešení věže modifikováno. Charakteristická cibulová báň věže byla nahrazena jednoduší jehlanovou střechou. Zároveň bylo zastřešení lodi zdviženo, čímž se téměř úplně zakryly boční okna věže. Tyto stavební změny měly zásadní vliv na vnější vzhled kostela a částečně pozměnily původní barokní konzepci.

Mezi nejcennější součásti kostela patří soubor barokních soch světců. Schodiště před kostelem bylo postaveno až v půli 20. století, konkrétně v roce 1949. Své místo zde našly čtyři barokní plastiky, které vytvořil roku 1746 židlochovický sochař Johann Stern, původem ze Štýrského Hradce. Tyto půvabné sochy nejsou místní, ale pocházejí z bývalé zámecké zahrady ve Velkých Německicích, kterou postupně zrušili v letech 1945 až 1946. Jejich přemístění tak představuje zajímavý případ záchranné opatrnosti dědictví.

Kostel dnes zůstává živým místem farního života a zároveň cílů kulturního zájmu. Jeho složitá stavební historie, která zahrnuje baroko, 19. století úpravy a 20. století doplnění, je čitelná na každém kroku budovy. Návštěvník zde nalezne ukázku přeměn středoevropské architektury a cítí atmosféru věků, které se zde setkaly.