Na Náměstí svaté Hedviky v Opavě stojí jednolodní modernistický kostel zasvěcený patronce Slezska. Jde o jednu z posledních realizací Leopolda Bauera, profesora vídeňské akademie výtvarných umění, a zároveň o stavbu s jedním z nejkomplikovanějších osudů v dějinách opavské architektury. Dnes je ve správě Římskokatolické farnosti Panny Marie Opava.

Myšlenka na vznik kostela pochází od kněze, katechety a profesora opavské reálky P. Johanna Eichlera, který již v roce 1894 za tímto účelem založil nadaci a do ní vložil 6 000 zlatých. Hledání vhodného místa k výstavbě se táhlo dlouhá léta. V roce 1916 navíc přibyla nová ambice: kostel měl sloužit zároveň jako památník padlých první světové války. Na konci dvacátých let vznikly dva architektonické návrhy – od Adolfa Müllera a Franze Ludwiga Kurowského – avšak teprve poté byl nalezen vhodný pozemek na místě starého opavského hřbitova. Nadace jej zakoupila a obratem převedla na Řád německých rytířů.

Dne 3. prosince 1931 byla vyhlášena architektonická soutěž, přístupná výhradně architektům z českého Slezska. Porotu tvořili probošt Paul Heider, starosta Ernst Franz, ředitel Slezského zemského muzea Edmund Wilhelm Braun a další odborníci. Ze 38 soutěžících zvítězil Leopold Bauer, jehož návrh měl ztělesnit „slezskou ideu" – spojení českých i německých Slezanů v jedné stavbě.

Stavební práce byly zahájeny 31. července 1933 a již 15. srpna téhož roku posvětil probošt Heider základní kámen za účasti předních opavských osobností. Hlavní stavební práce sice proběhly do listopadu 1933, dokončovací práce se však protáhly a ke kolaudaci došlo až 30. července 1937. Záměr proměnit kostel v symbol slezské identity nebyl naplněn.

Po připojení Opavy k Sudetské župě v říjnu 1938 bylo Eichlerovo kuratorium zrušeno a práce na dostavbě zastaveny. Za druhé světové války sloužil nedokončený kostel jako skladiště vojenského materiálu a věž byla využívána jako pozorovatelna Luftwaffe. Při osvobozování Opavy v dubnu 1945 byl sestřelen kříž na věži. V poválečných letech zájem o objekt projevila Českobratrská církev evangelická, ale k převzetí nedošlo. Kostel se stal terčem vandalů a v roce 1955 byl upraven jako skladiště zdravotnického materiálu, jímž zůstal až do roku 1989. V roce 1978 byl úředně zaevidován jako nevhodně využívaná památka.

Po roce 1989 se osud kostela obrátil. V roce 1990 byl prohlášen za kulturní památku a vrácen do správy Římskokatolické farnosti Panny Marie Opava. Následná obnova si vyžádala 3 500 000 Kč a interiér byl upraven v duchu pokoncilní liturgické reformy. Dne 16. října 1993, přesně na 750. výročí smrti svaté Hedviky, kostel slavnostně vysvětil olomoucký arcibiskup Jan Graubner za spoluúčasti papežského nuncia Giovanniho Coppy. V roce 1999 byla na věž vrácena replika velkého kříže zničeného za války.

Kostel je postaven na půdorysu zdvojeného kříže tvořeného příčnou lodí a rozšířeným průčelím. Dnes slouží příležitostně ke slavení liturgie a několikrát ročně se zde konají komentované prohlídky ve spolupráci s Městským informačním centrem – ideální příležitost pro každého, kdo chce poznat jednu z architektonicky i historicky nejpozoruhodnějších staveb Opavy.