Kostel sv. Kateřiny stojí v Kateřinské ulici na pražském Novém Městě, v parku přibližně uprostřed mezi Karlovým náměstím a náměstím I. P. Pavlova, na území areálu neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. Přestože je dnes obklopen lékařskými budovami, jde o stavbu s mimořádně bohatou historií, sahající až do doby Karla IV.

Kostel byl založen roku 1355 jako součást kláštera augustiniánek. Karel IV. jej zasvětil sv. Kateřině na poděkování za údajnou záchranu svého života v bitvě u San Felice. Záhy po svém vzniku však klášter postihl osud mnoha středověkých řeholních domů – roku 1420 jej vypálili husité. Klášterní kostel přesto fungoval dál, byť s přestávkami. V letech 1737–1741 prošel výraznou proměnou: byl okázale přestavěn ve vrcholném baroku. Za architekta byl dlouho považován F. M. Kaňka, podle novějších poznatků je však přestavba nepochybně dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Neuplynulo ani půl století a roku 1784 Josef II. celý klášter zrušil. Objekt se postupně proměnil ve vojenský výchovný ústav a od roku 1822 sloužil jako ústav pro choromyslné. Roku 1841 byl kostel znovu vysvěcen a bohoslužby se zde konaly až do roku 1950, kdy jej převzalo městské muzeum. Poté spravoval kostel řád křižovníků, v lednu 2010 byl liturgický provoz opět obnoven a mše se sloužily každou neděli v tridentském ritu. Magistrát nakonec kostel předal pravoslavné církvi; první pravoslavná bohoslužba spojená s vysvěcením prestolu se zde konala 24. prosince 2012.

Dnešní podoba kostela pochází výhradně z barokní přestavby 1737–1741. Z původní gotické stavby zůstala zachována jediná část – vysoká osmiboká věž v průčelí, měřící 51,3 metru, které se přezdívá „Pražský minaret". Dientzenhofer na stavbě nevyprojektoval pouze hrubou konstrukci, ale i celkovou vnitřní dispozici. Výsledkem je klenutý sálový prostor s příčnou lodí. Klenby zdobí působivé fresky Václava Vavřince Reinera se scénami ze života sv. Kateřiny, bohatou sochařskou výzdobu pak vytvořil pražský sochař František Ignác Weiss. Interiér vyniká zachovalostí a vnitřní jednotností: na stavbě se podílel velmi malý počet umělců a chybějí jakékoli doplňky z pozdějších období, díky čemuž jde o jedno z nejčistších vrcholně barokních prostředí v Praze.

Zajímavostí je, že osmiboká věž sv. Kateřiny není na Novém Městě ojedinělá – podobný tvar mají i věže nedalekého kostela sv. Apolináře či kostela Zvěstování Panny Marie na Slupi. Tato shoda není náhodná: Karel IV. zakládal novoměstské kostely se zřejmým záměrem. Pět z nich, včetně sv. Kateřiny, tvoří dohromady pravidelný kříž. Osmiboké tvary pak odkazují na katedrálu Panny Marie v Cáchách, dílo Karla Velikého, jenž byl pro Karla IV. vzorem a idolem. Návštěvník kostela tak stojí nejen před barokní krásou, ale i před promyšleným urbanistickým a symbolickým gestem středověkého panovníka.