Kostel sv. Bartoloměje stojí v jižní části obce Herálec v kraji Vysočina, v okrese Havlíčkův Brod. Jedná se o novogotickou stavbu, kterou projektoval architekt Bedřích Wachsmann. Poprvé se o tomto kostele zmiňují prameny v 13. století, kdy byl kraj osídlen Řádem německých rytířů a Herálec se stal centrem jejich panství. Původní kostel měl obdélníkový půdorys s polygonálním neodstupněným presbytářem a věží v západním průčelí tvaru hranolu.

Středověký chrám sloužil místním obyvatelům nejen k modlitbám, ale i jako útočiště. Kostel se nacházel v jižní části vsi, kde jej z jedné strany chránila voda z rybníka. Kolem roku 1280 nechal nejspíše biskup Tobiáš z Bechyně kostel ohradit, aby poskytoval azyl před nepřátelskými vojsky. Poblíž kostela stála patrně jedna z tvrží Řádu, a k roku 1305 se zmiňuje samotná tvrz Herálec, která pravděpodobně stála na místě dnešního zámku. Postupem času bylo středověké opevnění zcela odstraněno.

Osudné se pro původní stavbu stalo roku 1873, kdy v kostele vypukl požár. Když vyhořel, původní objekt se již nepodařilo obnovit a byl stržen. Zajímavostí je, že kostel vyhořel také v letech 1643, 1780 a údajně 1974–79, avšak v těchto případech byl vždy opraven na původní stav. Po roce 1873 však jeho rekonstrukce nebyla možná. Na místě staré stavby byl v letech 1877–1880 postaven nový kostel podle návrhů téhož architekta Bedřicha Wachsmanna, který se inspiroval původní podobou stavby.

Novogotický kostel je jednolodní obdélná stavba s krátkým transeptem a polygonálním presbytářem na východní straně. Věž v západním průčelí si zachovala svůj původní tvar hranolu. Stropní konstrukci tvoří křížová žebrová klenba, v části nad presbytářem je strop klenut paprsčitě. Budova je osvětlena třemi páry oken s kamennými ostěními a charakteristickými čtyřlaločnými kružbami v horní části lomeného oblouku. Na věži se nachází okno tvaru rozety. Věž má posílené opěráky se třemi stupni – vycházelo se zřejmě z místního podloží a blízkosti rybníka. Hlavní vchod do kostela tvoří jednoduché obdélné dřevěné dveře bez zdobeného portálu; starší portál vedoucí do transeptu je v současnosti zazděn. Kostel dosahuje délky 35 metrů a šířky 18 metrů.

Vnější vzhled doplňuje charakteristická červená sedlová střecha z plechu nad hlavní částí lodi, stejné oplechování se používá i na střešních parapetách a střeše věže. Kolem roku 1880 byl interiér vybaven převážně pseudogotickou výzdobou. Mezi nejcennější součásti patří barokní sochy sv. Petra a Pavla z počátku 18. století umístěné po stranách hlavního oltáře a socha Madony stejného období na levém bočním oltáři. Hlavní oltář byl vyroben pražským truhlářem K. Votýpkem a zdobí jej obraz od A. Lhoty.

Zvláštní pozornost si zaslouží cínová křtitelnice z roku 1645, jejíž reliéfy zobrazují čtyři evangelisty, Narození Páně, Zmrtvýchvstání Krista, Křest Kristův a Nejsvětější Trojici. Toto umělecké dílo dosud nese výrazný renesanční charakter. V kostele se nachází také varhany z roku 1882. Okolí kostela obohacuje starý hřbitov z 19. století s empírovými náhrobky a litinových kříži datovaných do druhé třetiny 19. století. Před kostelem stojí socha sv. Floriána. V blízkosti se nachází zámek, který byl roku 1862 přestavěn do novogotické podoby také podle návrhu architekta Bedřicha Wachsmanna.