Kostel svatého Bartoloměje v Lipé je římskokatolický filiální chrám stojící na malé vyvýšenině po západní straně silnice procházející obcí. Jde o pozdně barokní stavbu, která je od 3. května 1958 chráněna jako kulturní památka České republiky.

Počátky kostela sahají hluboko do středověku. První písemná zmínka pochází z roku 1352 z registru papežského desátku, přičemž patronátní práva měli majitelé vesnice. Na základě descobitého raně gotického portálu lze usoudit, že byla stavba vystavěna již kolem přelomu třináctého a čtrnáctého století. Původně se jednalo o nevelkou stavbu bez věže, obklopenou hřbitovem s kamennou zdí. V roce 1788 kostel podstoupil důkladnou přestavbu v pozdně barokním stylu – zbořen byl starý, pravděpodobně kvadratický presbytář a nahrazen novým s půlkruhovým zakončením. V průběhu času byl kostel opatřen cementovou břízolitovou omítkou, která se ukázala jako velmi trvanlivá. Po vysídlení německy mluvícího obyvatelstva v roce 1945 začal kostel, spolu s dalšími objekty v obci, postupně pustnout.

Architektonicky představuje kostel obdélnou jednolodní stavbu s téměř čtvercovou lodí o rozměrech 6,72 × 6,14 metru a polokruhovým závěrem. Po jižní straně se nachází sakristie, po severní straně lodi předsíň. Boční stěny, závěr i průčelí jsou hladké. Obvodové zdivo lodi, silné přibližně 1,1 metru, pochází z poslední čtvrtiny třináctého století. V západních nárožích jsou umístěny mohutné opěrné pilíře. Interiér obsahuje široký presbytář s neodsazeným oblým závěrem a plochým stropem, polokruhový triumfální oblouk a v lodi strop s prkénnou kruchtu. Předsíň je sklenutá valennou klenbou s lunetami.

Zařízení kostela pochází převážně z 18. století. Hlavní oltář tvoří plochá dřevěná kulisa s iluzívně malovanými sloupy a zobrazením Boha Otce mezi anděly z počátku 18. století. Na brankách se nacházejí kruhové obrazy z počátku tohoto období – Narození Páně, Klanění Pastýřů, Dvanáctiletý Kristus v chrámě a Madona. Barokní zpovědnice pochází ze druhé čtvrtiny 18. století. Mezi dalšími součástmi interiéru jsou obraz svatého Vincence Ferrerského z poloviny 18. století, sousoší Ukřižování s Maří Magdalénou z první poloviny století a barokní krucifix se sochou sv. Anny a Panny Marie, rovněž z první poloviny 18. století.

Kolem kostela se rozprostírá areál hřbitova obehnaný kamennou zdí. V jejím koutě stojí hranolová zvonice se zaoblenými nárožími, která byla postavena nejpozději v roce 1788. Má polokruhově zakončený vstup a velká okna se stlačeným obloukem; na střeše je osmiboká zvonička. Nedaleká socha svatého Jana Nepomuckého ze druhé poloviny 18. století nese reliéfy svatých Floriána, Josefa a Matěje.

Návštěva tohoto klidného místa odkrývá vrstvení architektonických stylů a zároveň připomíná dlouhé dejiny české vesnické spirituality. V podkladu kostela se skrývá gotika, jeho tvář nese razítko baroka – obě epochy zde žijí vedle sebe jako svědectví staletého uctívání.