Kostel svatého Bartoloměje (Sezemice) Kostel

Kostel svatého Bartoloměje v Sezemicích je empírová sakrální stavba z 1. poloviny 19. století v severní části Středočeského kraje, která patří mezi chráněné kulturní památky České republiky.

Sezemice mají hlubokou historii, kterou vypovídá i jejich kostel. První zmínka o něm pochází z roku 1352, kdy měla podací právo johanitská komenda křižovníků Svatomářských v Dubu. Jako farní kostel odváděl tehdy skromných šest grošů, což napovídá, že se jednalo spíše o malou farnost. Během husitských válek farnost zanikla a nikdy nebyla obnovena. Sezemice postupně připadaly různým šlechtickým rodům. V 16. století se zde v soukromých domech tajně scházeli Čeští bratři. Farnost administroval kněz z nedaleké Loukovy, kam nechal hrabě Šlik v roce 1610 vystavět nový kostel a kterému věnoval i měděnou nádobu se svým erbem. Po bitvě na Bílé hoře bylo panství Šlikům zkonfiskováno a převzali jej Valdštejnové.

Po skončení třicetileté války zůstala duchovní správa ve filiálním kostele v rukou farářů z Mnichova Hradiště, přičemž od roku 1671 ji zajišťoval farář z Loukova – uspořádání, které vydrželo až do konce 20. století. Na počátku 21. století převzala správa opět farnost z Mnichova Hradiště.

Současná podoba kostela je výsledkem velké přestavby ukončené v polovině 19. století. Původní dřevěná zvonice z roku 1666 byla zbořena v roce 1853, její zvony byly přemístěny do nové věže, která je součástí západní části lodi. Po roce 2000 se kostel dočkal důkladné obnovy díky zájmu místních občanů, podpoře obce a dotacím ze Středočeského kraje. V Pojizeří patří dnes k jednomu z nejupravenějších chrámů.

Architektonicky jde o jednolodní obdélný kostel se západní věží a presbytářem trojboce uzavřeným se sakristií na severní straně. Průčelí pokrývají pilastry z tesaných kvádrů nesoucí hladkou věž z roku 1853, pokrytou jehlancovitou střechou. Boční stěny jsou členěny pilastry z malty se okny s půlkruhovými záklenky.

Vnitřek kostela skrývá bohaté vybavení z různých období. Hlavní oltář a boční oltář sv. Josefa pochází z rané baroka kolem roku 1700 a nesou typické znaky tohoto stylu – portálové provedení se sloupovými prvky a akantovými křídly. Novodobé obrazy a sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého v hlavním oltáři vytvořila řezbářská dílna Bušků ze Sychrova. Kazatelna z konce 17. století se zachovala jen částečně – vrátil se nám jen její baldachýn. Oltář Panny Marie patří do 18. století, pod kruchtou visí dva obrazy sv. Isidora a sv. Karla z doby kolem 1800. Varhany od Karla Antona Eisenhuta z roku 1880 nejsou v provozu kvůli poškození měchů. Ve věži visí zvon Bartoloměj z roku 1683, patrně z mladoboleslavské dílny Jana Pricqueye.

Kostel byl v minulosti postižen také kriminalitou – zlodějové zcela zničili kazatelnu a odcizili cínovou křtitelnici na volutových nohách z roku 1671.

V obci se vedle kostela nachází pozdně barokní socha sv. Gotharda z roku 1775 s reliéfy svatých Václava, Víta a Vojtěcha, a klasicistní litinová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1823. Ta stojí na kamenném podstavci ozdobeném reliéfy zpodobňujícími sv. Floriána, Pietu a Pannu Marii.