Kostel svatého Jana Křtitele (Radomyšl) Kostel

Vítejte v Radomyšli. Právě teď stojíte před jedním z nejvýraznějších skvostů jihočeské krajiny, kterým je kostel svatého Jana Křtitele. Když se na něj podíváte, hned si všimnete, jak dominantně trůní na tomto návrší. Spolu s přilehlým hřbitovem vytváří místo, které člověka přirozeně zastaví a donutí ho obdivovat klid i velkolepost tohoto prostoru. Vnímejte atmosféru tohoto místa, kde se spojuje historie s okolní přírodou.

Pojďme se nyní podívat na to, jak tato stavba vznikla. To, co vidíte před sebou, není první budovou na tomto místě. Pod současnými zdmi se skrývá starší historie. Právě zde totiž kdysi stála středověká kaple a později, v polovině šestnáctého století, zděný kostel. Ten však už nebyl dostatečný pro potřeby té doby. Na začátku osmnáctého století se tedy rozhodlo, že bude vybudován nový, mnohem vznešenější chrám. Stavba začala v roce tysíc sedm set třicet tři. Celý tento proces zahájil velkopřevor Gundakar Poppo z Ditrichštejna, který chtěl zanechat stopu v podobě stavby, která by oslavovala víru a zároveň zdobila krajinu. Práce postupovaly pět let a v roce tysíc sedm set třetřicet osm byla stavba dokončena a následovala slavnostní benedikce, tedy posvěcení chrámu.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Pokud se podíváte na celkovou podobu budovy, všimněte si něčeho velmi neobvyklého. Tento kostel nemá klasický obdélníkový tvar, ale jeho půdorys je eliptický, tedy ve tvaru oválu. Je to velmi odvážné a elegantní řešení, které z budovy dělá hodnotný příklad barokní architektury. Podívejte se na průčelí a fasády. Jsou bohatě členěny, což znamená, že nejsou ploché a nudné, ale hrají s hloubkou a stínem, což vytváří dynamický dojem. Za tento unikátní vzhled mohli dva italští mistři. Plány navrhl stavitel Giuseppe Bartolomeo Scotti a samotnou stavbou řídil Anselmo Lurago. Italové v té době přinesli do našich krajů nové vnímání prostoru a estetiky, což je zde znát na každém kroku.

Když budete přemýšlet o lidech, kteří s tímto místem byli spojeni, kromě zmíněného Gundakara Poppa z Ditrichštejna zde zanechali svou stopu i další významné osobnosti, jako byli František Antonín Ignác z Königseggu nebo Zdeněk Jiří Chřepický z Modliškovic. Tito lidé nebyli jen správci nebo mecenáši, ale byli to lidé, kteří věřili v hodnotu krásy a duchovnosti v tomto regionu. Právě díky jejich podpoře a vizi mohl kostel přežít staletí a zůstat v takovém stavu, v jakém jej vidíte dnes. Samozřejmě cesta času není bez oprav. Aby se budova zachovala pro budoucí generace, proběhla velká rekonstrukce v roce tisíc osm set devadesát pět a další důležitá obnova v roce tisíc devět set devadesít pět.

Nyní vás přvedu k něčemu, co je na tomto místě skutečně výjimečné. Pokud vstoupíte dovnitř, doporučuji vám věnovat pozornost monumentálnímu portálovému oltáři. Je to dominantní prvek celého interiéru, který svou velikostí i provedením zaplňuje prostor a směřuje pohled vzhůru. Ale existuje zde ještě jedna zajímavost, která není vidět okem, ale kterou lze vnímat ušima. Tento objekt je známý svou výjimečnou akustikou. Díky onomu eliptickému tvaru prostoru se zvuk šíří velmi zvláštním a čistým způsobem. Je to fascinující spojení matematiky, architektury a fyziky, které z návštěvy tohoto chrámu dělá nezapomenutelný zážitek. Představte si, jak zde zněly modlitby a hudba před stovkami let a jak se zvuk odrážel od zakřivených stěn.

Stojíte tedy před stavbou, která je víc než jen budovou z kamene. Je to památník lidského úsilí, italského umění a jihočeské historie. Od středověké kaple přes barokní rozmach až po moderní péči o památku. Vše to dohromady tvoří tento unikátní bod na mapě České republiky.

Nyní už vás nebudu déle zdržovat. Pozvuji vás, abyste si v klidu prohlédli okolní hřbitov, který s kostelem tvoří jeden celek, nebo jste vstoupili dovnitř a vyzkoušeli si onen neobyčejný zvukový prostor a pohled na velkolepý oltář. Nechte se pohltit tichem a historií tohoto místa. Děkuji vám za pozornost a přeji vám příjemný zbytek cesty po Radomyšli a okolí.