Malý filiální kostel svatého Jana Křtitele leží na hřbitově asi 900 metrů severovýchodně od vesnice Skupice, která dnes patří městu Postoloprty v okrese Louny. Obklopený funkčním hřbitovem, stojí mimo hlavní obydlené území na pozici, která vypráví o středověkých zámětech i pozdějších změnách krajiny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

První písemný záznam o kostele pochází z roku 1358, kdy se objevuje v lounské knize počtů. O jedenáct let později se jmenuje v papežském registru desátků. Roku 1386 benediktini z kláštera Porta Apostolorum v nedalekých Postoloprtech sem vysílají nového faráře. V létech 1389 a 1413 je benediktinský patronát nad kostelem výslovně doložen. Všechny tyto záznamy naznačují, že pravděpodobně řeholníci byli zakladateli samotné stavby. Osamělá poloha má jednoduché vysvětlení: vesnice Skupice byla na počátku sedmnáctého století přesídlena z původního stanoviště. Do roku 1837 se západní část areálu rozprostírala podél rozsáhlého Malnického rybníka. Po třicetileté válce kostel ztratil farní statut a stal se filiálním chrámem Postoloprt. Roku 1420 husité vypálili benediktinský klášter, čímž skončila jejich správa.

Doba vzniku stavby vzbuzuje otázky. Tradicionalně je považován za raně gotickou stavbu. Stavební historik Jaroslav Skopec se v poslední studii přiklonil spíše k pohusitskému období, tedy druhé polovině patnáctého století, přičemž se opírá o vzhled obvodového zdiva, tvar klenby presbytáře a podobu jižního portálu. Teprve podrobný stavební průzkum by mohl rozhodně říci, zda jde o původní stavbu či novostavbu z druhé poloviny patnáctého století. Od osmnáctého století jsou změny doloženy: v roce 1702 byly proraženy okna, mezi lety 1857 a 1859 vznikla nová sakristie a předsíň, roku 1904 dostala stavba nový krov.

Stavebně se kostel skládá z čtvercového presbytáře na severovýchodě se sakristií na straně severní. Vstup vede přes předsíň na jihovýchodě. Loď má ploché stropování a obsahuje dřevěnou kruchtu. Presbytář překrývá křížová klenba s hruškovými žebry na kuželovitých konzolách. Mezi presbytářem a lodí se otevírá lomený oblouk.

Z původní výbavy pochází raně barokní hlavní oltář z roku 1678 se sochou svatého Jana Křtitele a obrazem Vzkříšení Krista. Zachoval se středověký oltářní stůl. V interiéru leží pískovcový náhrobník Jana Kounovského z Pybru, zřejmě ze sedmnáctého století. Dřevěná kazatelna pochází z devatenáctého století. Varhany byly roku 1889 dodány z podbořanské dílny Ferdinanda Langenhauera.

Před západním průčelím stojí zděná zvonice s polokruhově zakončenými okny. Na její bráně je připevněna deska údajně z roku 1633 s textem o mecenáších stavby. Tato deska dlouho zůstala mylně považována za dataci kostela. Ve skutečnosti však v roce 1904 došlo k celkové rekonstrukci areálu, při níž byla zvonice snížena. Deska je zajímavým dokladem sedmnáctého století, ale vztahuje se k jiné stavbě.

Návštěva tohoto venkovského kostela nabízí vhled do středověké sítě věřících, jak se utvářela v louňanské oblasti. Stavební nejistoty a rozmanitost jeho stavebních fází z něj činí předmět stále aktivního výzkumu.