Na vršku libušínského hradiště stojí kostel, jehož kořeny sahají do raného středověku. Románský kostelík svatého Jiří byl součástí hradiště postaveného ve druhé polovině 10. století. Přesnější dataci stavby ztěžuje absence přímých písemných dokladů, avšak předpokládá se, že kostely musely existovat na všech přemyslovských hradištích. Zasvěcení svatému Jiří, patronu bojovníků, bylo oblíbené v první polovině 10. století, což napovídá o možném stáří původní stavby.

První písemné zmínky pocházejí teprve z poloviny 14. století. V rejstříku papežských desátků z roku 1352 je kostel uváděn jako farní a od roku 1340 až do husitských válek jsou dokonce známa jména jednotlivých farářů. Farnost zanikla až roku 1908, kdy byl v centru Libušína postaven lépe přístupný kostel svatého Prokopa. Rozšíření a přestavby probíhaly v letech 1711, 1883, 1906, 1951 a 1992. Začátkem 20. století byl při archeologickém průzkumu náhodně objeven románský portál, který dokládá existenci kostela již ve 13. století. Ze samotné nejstarší stavby však dnes pouhým okem nejsou viditelné žádné fragmenty.

Kostel je původně raně gotická podélná stavba s mírně odsazeným polygonálním presbytářem, který je sklenut křížovou klenbou se žebry a opatřen odstupňovanými opěráky. Presbytář má stejnou výšku jako loď. Na jeho jižní straně se nacházejí segmentově ukončené sedile, na východní straně pak raně gotické okno s původní středověkou kružbou. Pod ním byl v roce 1711 prolomen barokní vstup, jehož letopočet je ve zdivu dodnes čitelný. Sedlová střecha je kryta keramickými taškami, kamenné zdivo hladce omítáno vápennými omítkami. Hladké fasády zdůrazňuje fabionová římsa.

Loď má plochý strop a mírně lomený triumfální oblouk. Hlavní vstup v západním průčelí tvoří pravoúhlý kamenný portál s uchy, nad nímž je prolomeno oválné okno v hluboké špaletě. Na římsách dosedá barokní volutový štít ukončený segmentovou římsou s kamenným křížem. V interiéru presbytáře jsou dochovány středověké architektonické prvky. Raně barokní oltář nechala pořídit a financovat majitel panství Bernard Ignác z Martinic v roce 1683. Kůr byl vybudován roku 1737, rokokový oltář svatého Jiří pochází z roku 1760. V roce 1859 byly do kostela instalovány varhany; soubor obrazů apoštolů, který kostel ozdobil po roce 1800, je od roku 1991 uložen v depozitáři.

Areál doplňuje hřbitov ohraničený převážně kamennou ohradní zdí s branou na západní straně. Brána má půlkruhově sklenutý vstup, její nároží jsou ukončena kamennými jehlanci a na překladu je umístěn kamenný kříž. Dřevěná zvonice na kamenné polygonální podezdívce pochází pravděpodobně z přelomu 17. a 18. století. Po letech chátrání byla v roce 2013 náročně opravena – střešní plášť i jeho trámová vazba musely být rozebrány, opraveny a znovu složeny. Celkové náklady ve výši jeden milion šest set tisíc korun financoval Státní zemědělský investiční fond a havarijní příspěvek Ministerstva kultury. V jihozápadním rohu hřbitova se nachází raně barokní náhrobek Jiřího Smékala, jenž je rovněž součástí chráněného areálu.

Kostel dnes slouží jako hřbitovní a poutní. Návštěvníka přitahuje nejen stáří místa a vrstvení dějin od přemyslovského hradiště až po barokní a rokokové úpravy, ale i klidná poloha na vyvýšeném místě s dochovaným areálem zvonice a hřbitovní zdi.