Kostel svatého Lukáše ve Svárově v okresu Kladno patří mezi významné české kulturní památky. Jedná se o jednolodní stavbu s věží v průčelí, z níž se zachovalo původní románské zdivo. Stavba je zapsána v seznamu národních kulturních památek.

Počátky svárovské farnosti sahají hluboko do středověku. Přestože je farnost poprvé písemně doložena roku 1352, předpokládá se, že kostel zde stál již v polovině 13. století. Do konce 14. století existují dostatek informací o farnosti, pak však s příchodem husitství zmínky ustávají. Kostel byl pravděpodobně během husitských válek poškozen a poté opraven.

Písemné informace o stavbě pocházejí až z počátku 17. století, kdy Svárov patřil kladenské větvi rodu Žďárských ze Žďáru. V roce 1625 nechal Florián Jetřich Žďárský ke kostelu přistavět jižní půlkruhovou kapli s oltářem zasvěceným sv. Rochovi a sv. Šebestiánovi, patronům před morem. Zároveň bylo zvětšeno presbyterium do dnešních rozměrů a pod ním zřízena hrobka Žďárských. Během třicetileté války, roku 1631, utrpěl kostel značné poškození, opraveno bylo až v roce 1662. Další úpravy následovaly roku 1717, když Svárov patřil rodu Sasko-Lauenburskému. V roce 1734 nechala Anna Marie Františka Toskánská postavit novou budovu fary, protože původní zanikla během třicetileté války.

Dvacáté století bylo pro kostel obtížným okresím. Od 1. října 1950 se farnost stala neobsazenou, poslední farář Dr. Brabec byl uvězněn a správu převzali faráři z Unhoště. Roku 2009 byla farnost zrušena a sloučena s farností Unhošť. V roce 1990 byl kostel vykraden, zbylé vybavení bylo proto uloženo v depozitáři Arcibiskupství pražského. Dne 24. ledna 2000 vznikl v kostele požár od hořící svíce, při kterém shořel hlavní oltář.

Obrat přinesla iniciativa místní komunity po roce 2010. V roce 2013 byl z prostředků obecní sbírky odlit, vysvěcen a rozezněn nový zvon sv. Lukáše vážící 120 kilogramů. (Do toho roku se zachoval pouze starý umíráček z roku 1690 vážící 35 kilogramů.) Postupně byly opravovány střechy a věž, na kterou byl instalován pozlacený kříž. V roce 2017 byly do oken kaple sv. Jana Nepomuckého pořízeny vitráže navržené profesorem Milanem Knížákem, znázorňující sv. Rocha a sv. Šebestiána. Vitráže evangelistů navrhl docent Milan Peric – evangelist Lukáš a evangelist Marek byly instalovány v průběhu roku 2017, zbylí dva evangelisté později.

Architektonicky je kostel jednolodní stavbou s pětibokým presbytářem, čtvercovou sakristií a obdélnou předsíní na severní straně. Hranolová věž na západní straně dnes obsahuje jeden zvon (nový z roku 2013). Jižní stranu ozvlášťuje kaple sv. Jana Nepomuckého. Kolem kostela leží nepoužívaný hřbitov s cennými náhrobky, obehnaný zdí se vstupní barokní branou zdobenou slunečními hodinami.

V interiéru se nachází presbyterium, hlavní loď, kruchta s varhanami a kaple. Dominantním prvkem je barokní oltář z let 1744–45, původně zasvěcený sv. Janu Nepomuckému, který byl v roce 1789 přenesený z augustiniánského klášterního kostela sv. Václava v Praze Na Zderaze (klášter byl zrušen v důsledku reforem Josefa II). Rok poté byl do oltáře umístěn obraz od Františka Kunze, znázorňující sv. Lukáše malujícího Pannu Marii s Ježíškem.

Dnes se v kostele konají mše, koncerty a výstavy, což mu vrací funkci kulturního a spirituálního centra. Zůstává tak svědectvím české historie i živým místem místní komunity.