kostel svatého Martina (Nicov) Kostel

Vítejte v Nicově. Stojíte právě před kostelem svatého Martina, který se před vámi tyčí jako tichý strážce této krásné jihočeské krajiny. Zastavte se na chvíli, nadechněte se a vnímejte klid, který toto místo obklopuje. Pravděpodobně vás hned teď napadne pocit, že jste vyškrtali značnou vzdálenost vzhůru, a máte v tom pravdu. Podívejte se kolem sebe na okolní kopce a svahy hory Královský kámen. Právě díky této poloze patří tento chrám k nejvýše položeným kostelům v celém našem státě. Nacházíte se v nadmořské výšce osm set osmdesát pěti metrů, což z budovy dělá skutečnou dominantu celého rozhraní oblasti Kašperských Hor. Když se nyní díváte na stěny kostela, možná v nich vidíte jen jeden celek, ale historie zde vrství století za stoletím. Pojďme se společně vrátit v čase hluboko dozadu, do třináctého století. Představte si, že v letech tisíc dvě stě dvacet až tisíc dvě stě čtyřicet vznikla na tomto místě úplně první svatyně. V té době zde nebyla žádná rozlehlá obec, jak ji známe dnes. První stavba měla povahu poustevny. Představte se tedy, že zde kdysi žili lidé, kteří hledali únik z hlučného světa, hledali samotu a ticho v náručí přírody, aby se mohli plně věnovat modlitbě. Právě tento poustevnický charakter zanechal v místě stopu, která přetrvává dodnes v podobě zvláštního klidu a oddálenosti od ruchu. Historie tohoto místa je úzce spjata s významnými duchovními centry. Všimněte si, jak pevně je kostel zakotven v terénu. Mezi lety tisíc dvě stě devadesát šest a tisíc tři sta jeden tento objekt patřil mužskému klášteru benediktinů na Ostrově u Davle. Tato vazba byla v roce tisíc tři sta deset oficiálně potvrzena papežem Klimentem pátým, který budovu uznal jako kapli tohoto kláštera. Je fascinující pomyslet si, jak silné vazby existovaly mezi vzdálenými regiony již v raném středověku. Později se však vlastnictví změnilo. V roce tisíc pět set osmdesát čtyři se kostel dostal do majetku města Kašperské Hory, což ukazuje na rostoucí význam okolních měst a jejich snahu spravovat duchovní centra v okolní krajině. Nyní věnujte pozornost samotné podobě stavby. Ačkoliv byl kostel v základech vybudován v románském stylu, což byl styl jednoduchý a robustní, později prošel barokní úpravou. Baroko přineslo do architektury více elegance a dynamiky, což můžete vnímat při pohledu na celkovou kompozici budovy. I když neznáme jména konkrétních architektů, kteří na stavbě pracovali, jejich dílo mluví samo za sebe. Prohlédněte si průčelí a vnímejte, jak se stavba harmonicky zapisuje do svahu hory. Pokud se podíváte blíže na spodní části a okolí, uvědomte si, že v roce tisíc osm set šedesát šest byla k budově přistavěna krypta a sakristie, což jsou prostory sloužící k uložení zesnulých a k přípravě kněze na bohoslužbu. Tyto detaily z devatenáctého století doplnily stavbu o praktické i duchovní funkce, které v ní vidíme dodnes. Když budete procházet kolem, vnímejte i přilehlý hřbitov a bývalou faru. Společně s kostelem tvoří tato trojice duchovní jádro obce Nicov. Je to místo, kde se setkává život a smrt, kde se líně prolíná čas. S tímto místem jsou spojeny i konkrétní osobnosti, které zde zanechaly svou stopu. Jedním z nich byl Josef Klostermann, známý také pod přezdívkou Rankl Sepp. Lidé, kteří znali historii tohoto kraje, si často vybavují jména těch, kteří zde žili a pracovali, a právě tito lidé pomáhali udržet památku svatého Martina v chodu i v těžkých dobách. Nyní vás chci zaujmout jednou zajímavostí, která možná na první pohled není vidět, ale je velmi významná. Zkuste si uvědomit, že díky své extrémní výšce byl tento kostel v dobách svého vzniku vnímán téměř jako most mezi zemí a nebem. Představa poustevníka, který v těchto mrazivých výškách, obklopený mlhami Královského kamene, hledal božské světlo, dodává tomuto místu hloubku, kterou běžné městské chrámy nemají. Je to místo, kde se člověk cítí malý před velikostí přírody, ale zároveň blíže k něčemu nadpozemskému. Pojďme si nyní nechat čas plynout pomalu. Podívejte se ještě jednou na celkovou siluetu kostela proti obloze. Vnímejte, jak se barokní prvky mísí s původní románskou energií a jak vše to dohromady tvoří neoddělitný celek s okolním kopcem. Tento kostel není jen budovou z kamene a malty, je to památník vytrvalosti, víry a hledání klidu v odříznutosti. Děkuji, že jste se mnou vydali na tuto krátkou cestu historií kostela svatého Martina. Nyní vás zvám, abyste v tichu prozkoumali okolní hřbitov, prošli se kolem bývalé fary a možná jste zkusili vyhledat ty nejvyšší body v okolí, odkud můžete pozorovat, jak moc dominantní je tato stavba v krajině. Nechte se vést zvuky přírody a atmosférou tohoto výjimečného místa. Přeji vám příjemný zbytek vašeho pobytu v Nicově a krásné zážitky při dalším objevování krás Jihočeského kraje. Na shledanou.