Kostel svatého Mikuláše se tyčí ve vesnici Šitboř na Domažlicku, kde jej nyní spravuje město Poběžovice. Značí místo, které léta odolávalo zkáze – a stále se vzpamatovává. Písemně je chrám doložen od roku 1359, archeologové však soudí, že jeho počátky sahají již do poloviny 13. století. Pokud by jejich odhad byl správný, patřil by mezi první raně gotické stavby v západních Čechách. Zaklatelem kostela se předpokládá pivoňský klášter.

Stavba ve svých počátcích představovala určitou střídmost. Ve 14. století však byla zásadně přestavěna – loď byla protažena a chrám získal na vnitřním prostoru. Prvky, které jej dnes charakterizují, vznikly až na počátku 18. století, kdy dostal věž s cibulovou bání a lucernou, podobnou stavbám v nedaleké Pivoni. Věž byla umístěna neobyčejně – nevyrostla nad lodí či presbytáří obvyklým způsobem, nýbrž netradičně přiléhá k jižnímu boku presbytáře, vycházeje ze sakristie. Toto řešení dodává stavbě ojedinělou fyziognomii.

Třídě střed 20. století se však chrám změnil v monument marnosti. Po druhé světové válce nebyl již udržován. Měl pouze šindelovou střechu, která postupně chátrala a urychlovala rozpad. V roce 1979 se krov lodi zřítil. Věžní báň bylo nutno v zájmu bezpečnosti snést. Kostel se jevil odsouzen – v plánu bylo jej odstřelit. Pak přišel listopad 1989 a s ním přišla i změna.

Obnova byla dlouhá a etapová. V letech 1994 až 1995 bylo zabezpečeno poškozené zdivo lodi, starý krov věže snesen a vystavěn nový krov presbytáře. Avšak čas je neúprosný – po dvaceti letech se nový krov ocitl v tak žalostném stavu, že musel být již v roce 2015 zcela vyměněn.

Od roku 2015 se chrámem systematicky zabývá spolek Mikuláš ze Šitboře. Práce pokračují vytrvale: presbytář byl nově zastřešen s moderním krůvem, koruna věže zpevněna a osazena nová cibulová střecha s měděným oplechováním. Fasáda věže dočkala se opravy, na budovu byly instalovány i sluneční hodiny ukazující přesný místní čas. Probíhají práce na obvodových zdích lodi, která v blízké době získá nový krov a střechu.

Od roku 1964 je chrám chráněn jako kulturní památka. Navštívit jej znamená vejít do průřezu českých peripetií – do místa, kde se gotika setkala s baroko, kde čas a lidská nezodpovědnost skoro zvítězily, ale kam se navrátila péče a vědomí hodnoty. Šitboř nic nehledí, leč sebe samého – a to je jej krása. >>>>