Kostel svatého Petra a Pavla v Březně v okresu Chomutov je barokní poutní chrám postavený podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Jedná se o dokonalou symetrickou stavbu s architekturou řeckého kříže, která se pyšní bohatou výzdobou 18. století.

Kostel vznikl na místě staršího raně gotického chrámu, který byl v Březně doložen již roku 1352. Při rozrůstajícím se počtu poutníků se původní budova a později nově postavená kaple z roku 1671 (kterou nechal hrabě Martinic postavit místo starší kaple) staly příliš malé. Proto bylo rozhodnuto vybudovat nový, monumentální barokní kostel.

Stavební práce začaly položením základního kamene 13. května 1739. Stavitelé se však potýkali s vážnými technickými problémy. Nejcitlivější byla otázka nedostatečně únosného písečného podloží, které si vynutilo zaberanění dřevěných pilotů do hloubky odpovídající údajně výšce kostela bez věží. Rozpočet byl těsný a v polovině 18. století brzdily práce také válečné konflikty.

Stavbu dokončili v roce 1763 Jan Kryštof Kosch spolu s březenským mistrem P. Eisenbergerem. Věže byly přidány až později, v letech 1764–1765. Kostel byl slavnostně vysvěcen 8. května 1763 pražským biskupem Janem Ondřejem Kayserem.

Po dostavbě se chrám brzy stal cílem četných poutníků, avšak po zákazu poutí během josefínských reforem návštěvnost výrazně poklesla. Od té doby přicházelo jen několik procesí z okolí na svátek Nanebevzetí Panny Marie.

Architektura chrámu vychází z tvaru řeckého kříže o půdorysu přibližně 25 × 20 metrů. Stavba se vyznačuje středovým čtvercovým prostorem s apsidami na hlavní ose a čtyřmi osmibokedními kaplemi umístěnými na diagonálách. Zvenčí je stavba přibližně čtyřboká s dvěma věžemi stejného půdorysu s vysokými báněmi a konvexním rizalitem v západním průčelí.

Dominantním prvkem interiéru je monumentální placková klenba zdobená freskami od Franze Müllera z roku 1750. Veškeré vybavení kostela je jednotného stylu. Oltáře a dřevořezby pochází od K. L. Waitzmanna z období kolem roku 1760, zatímco malířskou výzdobu realizoval František Antonín Müller. Sochy v nádherech představují svaté: Františka z Assisi, Petra, Floriána, Prokopa a Eustacha, doplněné o biblického krále.

Na hlavním oltáři je umístěna v chráněné skleněné skříni gotická dřevěná socha Panny Marie z doby kolem roku 1450. Tato cenná plastika byla nalezena v letech 1632–1637 při hloubení studny a nese červené skvrny připomínající krev.

Jedinečné varhany s bohatou rokokovou ornamentikou jsou dílem J. I. Schmidta z Lokte a byly postaveny v roce 1758. Dřevěné lavice pocházejí z období kolem roku 1770, dvě zpovědnice ze druhé poloviny 18. století.

Dlouhou dobu měl kostel čtyři zvony různého věku. Tři z nich z období 1520–1856 byly během první světové války rekvírovány, přežil pouze prostřední zvon z roku 1775. V roce 1921 byly odlity tři nové zvony.

Osud se k chrámu po roce 1945 obrátil nejméně příznivě. Následkem vysídlení německého obyvatelstva a především těžké těžby hnědého uhlí v širokém okolí kostel postupně chátral. Řada hodnotných prvků, zejména fresky, byla nenávratně poškozena.

Záchrana chrámu začala roku 1999. V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravy věnováno 11 280 000 Kč. Přestože mnohé z původní výzdoby není možné obnovit, dlouhodobá péče umožňuje zachovat tuto vzácnou barokní stavbu pro budoucí generace.