Na náměstí severočeského Varnsdorfu stojí děkanský kostel svatého Petra a Pavla, dominantní barokní stavba z roku 1776. Chráněn jako kulturní památka od roku 1966, představuje fascinující vrstvení několika staletí, jež se táhne od středověku až k době průmyslové.

Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352. Podání staví se o legendě kamene s letopočtem 1233. Historici soudí, že nynější chrám nahradil starší stavbu – patrně dřevěný kostelík ze druhé poloviny třináctého století, vzniklý v éře vrcholné středověké kolonizace Varnsdorfu. Vesnice byla tehdy lesní lánovou lokalitou se svým kostelním lánem. Roku 1428 se místní farář Jan stěžoval na nedostatek půdy a nakoupil pro faru a kostel dodatečné pole od sedláka Petra Waynthera.

Stavba nynějšího chrámu započala zbouráním staré stavby v roce 1766. Základní kámen položil rumburský stavitel J. Eiselt. Stavba byla však v roce 1768 přerušena a pokračovala až v letech 1774–1776 pod vedením děčínského stavitele J. V. Koschema. Věž byla dokončena roku 1777, barokní výzdoba v roce 1778. V roce 1829 postihl kostel požár, který věž zřítil. Opravy vedené stavitelem J. Höhlem podle návrhů inženýra Stibitze trvaly až do roku 1832.

Architektonicky se jedná o jednolodní stavbu s bočními průchodními kaplemi a tribunami v patře. Presbytář má obdélný půdorys s polokruhově ukončeným koncem a je rozšířen kaplí Panny Marie a sakristií s oratoří. Interiér vyzdobuje jednotná malovaná ornamentální dekorace: v presbytáři freska Nejsvětější Trojice, v lodi výjevy ze životů sv. Petra a sv. Pavla, v boční kapli Panna Marie mezi anděly od J. Menchela a A. Donatha.

Vybavení kostela pochází především z poslední třetiny osmnáctého století. Hlavní oltář je klasicistní z devatenáctého století s obrazem sv. Petra a sv. Pavla od vídeňského mistra Johanna Nepomuka Steinera. Boční oltáře sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého z roku 1780 jsou rokokové s původními sochami. Rokoková kazatelna z roku 1778 je bohatě řezaná s figurami andělů a symboly Víry, Naději a Lásky. V presbytáři stojí rokokový oltář sv. Josefa z roku 1777 s bohatou sochařskou výzdobou. Zvlášť cenná je mramorová křtitelnice z roku 1782 s řezaným víkem se soškou Boha Otce a architektonicky řešenou zadní stěnou s baldachýnem. Okolo křtitelnice vede klasicistní mříž s růžičkami. V presbytáři se nacházejí rokokové intarzované lavice, v lodi pak rokokové řezané lavice. Původní rokokové varhany z roku 1782 byly upraveny v roce 1829; nové varhany od varhanáře Hermanna Euleho z Budyšína se usadily v kostele roku 1904. V lodi se dochovala i rokoková soška Pražského Jezulátka v rokokové skříňce a obrazy světců.

Kostel si zasluhuje návštěvu těch, které zajímá barokní umění i dlouhá spojitost českého a německého duchovního dědictví. V propracovaných oltářích, fresckách a autentických liturgických předmětech osmnáctého století se zrcadlí bohatý duchovní život varnsdorfské komunity.