Kostel svatého Petra a Pavla je římskokatolický filiální kostel v Želkovicích v okrese Louny. Jádrem celé stavby je románská rotunda s apsidou, jejíž vznik odborná literatura klade přibližně do třicátých let 13. století. Ze stejné doby pochází i první písemná zmínka o samotné vesnici: v roce 1237 se Želkovice objevují v predikátu rytíře Šebestiána, který vystupoval jako svědek na listině vydané Václavem I. v klášteře Porta Apostolorum v Postoloprtech. Šebestián tak mohl být stavebníkem kostela, ačkoli to prameny přímo nedokazují.

V písemných pramenech se kostel jako takový poprvé objevuje až v roce 1352, kdy byl zapsán do registru papežských desátků jako součást třebenického děkanátu. V roce 1404 se uvádí jako farní – tehdy zemřel farář Mořic a na jeho místo nastoupil kněz Heřman. O několik desetiletí později, v roce 1436, podávala do kostela nového kněze Mikuláše z Úštěka Ludmila ze Sulevic, jedna z patronek, která tehdy ještě sídlila v Želkovicích.

V období baroka přibyly k jižní straně apsidy předsíň se schodištěm a na straně východní sakristie. Obě stavby jsou zachyceny na ocelorytu Franze Lorenze z počátku padesátých let 19. století; ani jedna se však neprosadila do nového projektu. Architekt Wetzel totiž v letech 1852 až 1854 přistavěl k rotundě novou loď v novorománském slohu, a proto byly obě přístavby zbořeny. Tehdy byly do rotundy proraženy také stávající okenní otvory a původní okno v apsidě zazděno. V roce 1874 dostala svou nynější podobu zvonice nad vstupem do lodi. Naposledy prošel kostel rekonstrukcí v roce 2010.

Architektonicky nejcennější částí zůstává románská rotunda. Do jejího interiéru vede z jihu půlkruhový portál s pravoúhlým ústupkem; vnější hrana byla kdysi po celém obvodu zdobena kamennými bobulemi, dnes se jich zachovaly pouhé čtyři na vrcholu oblouku, ostatní byly neznámo kdy odsekány. Vnitřní hranu lemuje z větší části dochovaný obloučkový vlys – oba tyto dekorativní prvky jsou typické pro pozdně románskou architekturu. Rotundu kryje kuželová střecha s válcovou lucernou, proděravělou čtyřmi páry půlkruhových oken. Interiér je zaklenut kupolí, apsida konchou. V severním zdivu apsidy se nachází výklenek sanktuária s hrotitým obloukem pocházející ze středověku. Do východního zdiva apsidy je vsazena plastika takzvaného Turka, původně opatřená pokrývkou hlavy; při opravách roku 1853 měla být odstraněna, nakonec však zůstala na místě. Její schematický náčrt pořídil v roce 1877 Jan Pudil. Novorománská loď je sklenuta půlkruhovou valenou klenbou a prosvětlena šesti obloukovými okny, třemi po každé straně; při jejím západním konci nese tři půlkruhové oblouky zděná kruchta.

Z vybavení kostela pocházejí oltář se dvěma sochami světců, oltářní menza a kazatelna z padesátých let 19. století. Starší proveniencí se může pochlubit positiv: v roce 1772 byl přenesen z kostela v Libčevsi. Stávající varhany, dílo pražských varhanářů Rejny a Černého, byly zkolaudovány roku 1892.

Návštěvníkovi, který se vydá na návrší nad Želkovicemi, se naskytne pohled na stavbu, jež v sobě spojuje téměř osm století vrstveného vývoje – od skromné románské rotundy až po novorománskou úpravu 19. století – a zůstává přitom střeženou kulturní památkou dodnes.