Kostel svatého Prokopa je farní chrám římskokatolické farnosti Domamil, postaven na mírně vyvýšeném místě uprostřed návsi. Dnes jej chrání status kulturní památky České republiky. Jde o stavbu barokně upravenou, která však skrývá hlubší historické vrstvy – jádro ze střední doby pozdně románské doby se táhne až do středověku.

Architektonicky se jedná o budovu s jedinou velmi protáhlou lodí a pravoúhlým závěrem. Charakteristickou součástí je hranolová věž, která v minulosti stála samostatně, dříve než byla spojena s hlavním stavením. Věž předpokládá se, že vznikla někdy v 16. či 17. století. U vchodu návštěvník zjistí, že sakristie byla přistavěna až v době baroka, stejně jako barokní sousoší svatého Jana Nepomuckého, které pochází z roku 1731.

Nejstarší zmínka o kostele pochází z písemných pramenů z roku 1220, která dokazuje jeho dlouhou kontinuitu. V průběhu 17. a 18. století procházel stavba postupnými přestavbami – v roce 1598 došlo k výmalům interiéru, v roce 1778 se přistavěla barokní sakristie a v roce 1831 se rozšířila loď až k věži. Kolem roku 1846 získal kostel nové varhany.

V průběhu 19. století se intenzivně konal vnitřní rozvoj: v roce 1865 byl postaven a pozlacen hlavní oltář, o rok později získal kostel obraz svatého Prokopa a současně byla rozšířena věž. Ta byla pokryta plechem a střecha získala pálené tašky. Postupně se přidávaly drobnosti – v roce 1876 vznikla předsíň, o rok později byly vysázeny okolní lípy a došlo k výměně kazatelny. V roce 1909 se instaloval hromosvod, následující rok byl postaven kamenný kříž a v kostele položena cementová dlažba. V roce 1912 byly instalovány hodiny do věže.

Světové války těžce zasáhly majetek kostela. V roce 1915 byly kvůli první světové válce zabaveny zvony, svícny a různé nádoby. Nové zvony byly pořízeny postupně od roku 1923 – jménem svatého Prokopa a svatého Josefa. V roce 1925 přibyla další dvě zvonů s obrazy Matky Boží a svatých Cyrila a Metoděje. Během druhé světové války byly zvony opět ztraceny a znovu se nahradily až v prvních poválečných letech.

Zvláštní nález přinesl rok 1929, kdy byly během oprav odkryty renesanční malby skryté pod omítkou. Ty se nacházejí na stropě presbyteria, čelní zdi, vítězném oblouku a jižní zdi lodi. Jejich citlivá údržba pokračovala v letech 1943 a 1969.

V druhé polovině 20. století se kostel podrobil rozsáhlému přeměňování. V letech 1973 až 1984 proběhla vnitřní přestavba s odstraněním barokního oltáře, lustrů a kazatelny. Farníci si nové vybavení – lavice, elektrické topení – pořídili svépomocí. Věž byla zrekonstruována v roce 2001, včetně pozlacení kopule a křížku. V roce 2012 došlo k celkové obnově fasády, střechy a báně kostela.

Kostel svatého Prokopa je mimoměřadným příkladem těkavého, praktického přístupu ke stavbě – opravován, přestavován a obnášen generacemi věřících, což jej činí čitatelníkem tisícileté české historie.