Kostel svatého Václava v Děčíně-Rozbělesích je barokní stavba stojící na Ústecké ulici, dnes chráněná jako kulturní památka České republiky. Jeho poloha v průmyslové zóně, kde jej od druhé poloviny dvacátého století zastínily okolní fabriky, dává si dojednotit o osudu tento významného objektu.

Kořeny stavby sahají hluboko do středověku. První kostel na tomto místě je zaznamenán v písemných pramenech již od roku 1363. V druhé polovině šestnáctého století, v roce 1579, byl původní chrám znovupostaven. Tato stavba však nedolela do doby průmyslové revoluce – byla zbourána v roce 1731, aby uvolnila místo novému chrámu. Se stavbou současného kostela se začalo v roce 1732 podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jednoho z nejvýznamnějších barokních architektů své doby. Finanční problémy však stavbu výrazně zpomalily – trvala déle než padesát let. Chrámu byl definitivně doprávena až v roce 1783, a to podle projektu upraveného děčínským stavitelem Janem Václavem Koschem (1718–1798), který působil v službách thunovské šlechty. Koscher v průběhu stavebních prací na přestavbě děčínského zámku tragicky zahynul.

Architektonicky jde o podélnou stavbu s osmibokou lodí a obdélným presbytářem. Dominantní prvek tvoří dvouvěžové průčelí s pilastry a segmentovaným štítem ukončeným trojúhelníkovým nástupcem. Obě věže jsou zvěnčeny cibulemi, charakteristickým znakem baroka. Mansardová střecha chrání interiér. Uvnitř se nachází osmiboká loď s vysokými slepými arkádami, sklenuta plochou oválnou kupolí. Presbytář nese paprsčitou klenbu.

Vybavení kostela vypovídá o bohatství jeho tvorby. Hlavní rokokový oltář nese obraz svatého Václava mezi anděly a plastiky světců Josefa, Ivana a Boha Otce. Dva postranní oltáře z konce osmnáctého století – jeden se scénou Zvěstování Panny Marie, jejímž obrazem z času stavby kostela – patří k nejcennějším kusům. Klasicistní kazatelna z druhé poloviny osmnáctého století vyzdobená sochaž je dílem stejného řezbáře. K vybavení patří také kamenná křtitelnice ze sedmnáctého století a velký barokní krucifix.

Osud kostela se v novověku nelišil od osudu řady dalších českých chrámů. Po tzv. opravě v roce 1936 sloužil od padesátých let dvacátého století jako skladiště. Dnešní stav objektu je velmi vážný; od počátku dvacátého prvního století existuje iniciativa na jeho záchranu. V letech 1995 až 2014 byl v rámci Programu záchrany architektonického dědictví vynaložen přibližně 7,3 milionu korun. Vybavení kostela bylo z důvodu jeho špatného stavu uloženo do depozitáře. Chrám čeká na své znovuobjevení a restauraci, která by jej vrátila k životu.