Kostel svatého Václava je filiální kostel stojící v západní části Písku a představuje nejstarší dochovanou sakrální stavbu v městě. Kostol je chráněn jako kulturní památka České republiky a jeho počátky jsou kladeny do první poloviny 13. století, tedy ještě před založením samotného města. Přestože se jeho vznik datuje právě do tohoto období, první písemná zmínka o něm pochází až z roku 1378. Z dochovaného základového zdiva je patrné, že původní budova měla téměř totožné rozměry jako dnes, avšak podrobnější informace o její přesné historické podobě se ztratily.

Stavbu lze sledovat jako průřez českou architekturou po dobu čtyř staletí. Raně gotický kostel se v průběhu 16. století dočkal zásadní proměny – v 30. nebo na počátku 40. let byla stará, již zchátralá stavba zbourána a na jejích původních základech vystavěn nový chrám v goticko-renesančním slohu. Jako utrakvistické místo měl kostel odpovídající interiérovou výmalbu ze své doby. Třicetileta válka jej poškodila, ale v letech 1695–1697 podstoupil výrazný barokní přetvar. Projekt vypracoval italský architekt Giacomo Antonio di Maggi, který tehdy sloužil v službách Schwarzenbergů na Hluboké. Přestavba byla hluboká – kostel byl zvýšen a zaklenut – přesto však staré renesanční obvodové zdivo pod novými omítkami zůstalo skoro nedotčeno. Při opravách v raném 21. století se podařilo toto zdivo znovu odkrýt i se zbytky původní interiérové výmalby. Další stavební etapy přinesly věž roku 1719, kapli sv. Prokopa v letech 1729–1732 a kruchtu roku 1740. Poslední podstatné úpravy se odehrály v 91. a 92. roce devatenáctého století.

Kostel se zvenčí jeví jako barokní jednolodní stavba měřící 20 metrů na délku a 10 metrů na šířku. Hranolová věž vysoká 35 metrů přiléhá k severnímu boku presbytyria a zdobí ji osmiboká cibulová baň. Na vrcholu stojí korouhev se sv. Václavem na koni. Jedinou ozdobou věže je zvon Cornelius ulitý již roku 1546, nejstarší dochovaný zvon v městě. Jižní portál s kamenným ostěním bohatě zdobeným vznikl roku 1745 podle návrhu řezbáře Jana Chládka, kterého vytvořil písecký kameník Štěrba. U severní stěny jsou viditelné zbytky středověkého základového zdiva.

Vnitřek spojuje loď a presbyterium pod jedinou valitou klenbou s trojúhelnými lunetovými výsečemi. Nejcennější vybavení jsou barokní varhany z roku 1740 od Václava Pantoška z Dačic. Hlavní oltář a kazatelnu tvořil v roce 1892 pražský řezbář Josef Krejčík. Na novorenesančním oltáři dominuje socha sv. Václava – původní byla v 90. letech 20. století odcizena, v roce 2004 ji nahradila barokní socha z kaple sv. Jana Nepomuckého. Boční niky zdobia sochy sv. Víta a sv. Zikmunda. Kazatelna se zdobí reliéfními ornamenty s motivy vinné révy a obilí.

Nejzávažnějším objevem je nález fresek odkrytých při opravách – jedná se o nejstarší dochované fresky v Evropě zobrazující upálení Mistra Jana Husa, což tomuto místu propůjčuje výjimečný historický rozměr.