Kostel svatého Vavřince se nachází v obci Vrčeň v okrese Plzeň-jih a patří k významným stavbám regionu. Od roku 1963 je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky. Jde o farní kostel Římskokatolické farnosti Vrčeň, kde se koná více pravidelných bohoslužeb, a stal se vizuální dominantou své vsi.

Okolní obec Vrčeň má kořeny sahající hluboko do středověku. Podle legendy o svatém Vojtěchovi byla tato oblast osídlena již v 10. století; řeklo se, že při Vojtěchově putování ji poblahali vrčící psy, čímž vznikl jméno vesnice. S větší jistotou lze počítat s existencí obce od 12. století, zejména poté, co byl roku 1144–1145 nedaleko založen cisterciácký klášter Nepomuk. V listinách tohoto kláštera se brzy objevuje jméno vesnice, a v roce 1189 se na listině plaského kláštera podepsal jistý Otto z Vrčeně, čímž se existenci obce tvrdě dokazuje.

Sám kostel pochází předpokládaně ze začátku 14. století. V roce 1352 se již objevuje v soupisu kostelů arcibiskupa Arnošta z Pardubic jako kostel farní. Z té doby se dochoval presbytář s křížovou klenbou a ostatní orientální část stavby. Od počátku byl chrám zasvěcen svatému Vavřincovi, patronu žáru a ohně – motiv plamenů je viditelný například v okenních vitrážích a kružbách, snad proto, že v obci fungovaly hutě. V husitských válkách sloužil kostel kališníkům, a katolický farář se tu usadil znovu až v roce 1574.

Za třicetileté války byl kostel vypálen, patrně v souvislosti s bitvou u Starého Smolivce ze dne 6. října 1620, kde se krátce střetla císařská a stavovská vojska. Po požáru byla do věže dostavěna obvodová rámová konstrukce na podporu zvonové stolice.

Nejvýraznější přeměna stavby proběhla v letech 1866–1869 v duchu novogotiky pod vedením Václava Liedla, ředitele zelenohorského panství, který přestavbu i sám částečně navrhl. Loď byla prodloužena o 7,5 metrů směrem na západ, původní rovný strop nahradila křížová klenba, do zdí byly prolomeny nová okna a portály, vznikla kruchta a bylo postaveno nové západní průčelí. Věž se rozšířila o třetí patro se štíty a všemi otvory. Z tohoto období pochází i obvodová zeď a márnice u východní hranice. Vnitřní vybavení – hlavní oltář se sv. Vavřincem a boční oltáře s obrazy sv. Anny a sv. Vojtěcha – jsou dílem plzeňského malíře Jana Herzoga.

Ve 20. století byl kostel ještě opravován. V letech 1996–1997 se provedlo odvodnění okolí a oprava ohradní zdi, v roce 1997 pak oprava věže a instalace nových věžních hodin na elektrický pohon. Finanční podporu poskytl Okresní úřad Plzeň-jih a českobudějovické biskupství.

Stavebně jde o jednolodní zděnou stavbu na obdélném půdorysu, ukončenou užším pětibokým kněžištěm. K severní straně kněžiště přiléhá hranolová věž se sakristií v přízemí. Kostel dnes stále slouží své funkci a v administraci arciděkanství Nepomuk se zde konají pravidelné farní obřady.