Kostel svatého Vintíře se nachází v Dobré Vodě u Hartmanic v okresu Klatovy a představuje ojedinělý případ farního chrámu. Jeho výjimečnost spočívá nejen v zasvěcení svatému Vintířovi – to je skutečně jedinečné na světě – ale také v rozmanitosti stavebních period, kterými prošel. Celek, chráněný jako památka České republiky, zahrnuje kromě hlavního kostela také kapli postavenou v roce 1820 nad studánkou a ohradní zeď se dvěma branami.

Historie kostela siaha hluboko do středověku. Archeologické výzkumy prokázaly existenci kaple již ve 12. století. Stavba, kterou známe dnes, postupně získávala svou podobu v průběhu raného novověku. V roce 1706 nechal baron František Karel Villani postavit zděnou kapli, přičemž byla zachována zdiva původní kaple z roku 1618. O čtyřicet let později, v roce 1754, byla ke kapli přistavena chrámová loď. Poslední stavební etapa proběhla v roce 1777, kdy byla postavena věž, která dnes dominuje areálu.

Dvacáté století přineslo dramatické zkoušky. Po druhé světové válce se kostel ocitl v hraničním pásmu a jeho prostory byly využívány jako stáj a skladiště dělostřeleckých granátů. Nový začátek přišel až roku 1995, kdy byl kostel obnoven a znovu vysvěcen při příležitosti výročí 950 let od smrti svatého Vintíře.

Dnešní podoba interiéru je zásluhou neobvyklé iniciativy. V devadesátých letech 20. století, kdy město Hartmanice zahájilo renovaci chrámu, zde sklářská umělkyně paní Vladěna Tesařová koupila budovu staré školy a zřídila si zde svou dílnu. Jako zbožná žena a manželka evangelického faráře se rozhodla vytvořit zde jedinečné umělecké dílo navazující na tradici šumavského sklářství a připomínající svatého Vintíře jako stavitele mostů mezi národy.

Výsledkem je mimořádná sbírka skleněných prací. Dominantou je pětitunový skleněný oltář, v němž jsou zakomponováni čeští a bavorští světci. Doplňují jej čtrnáct skleněných plastik křížové cesty, socha svatého Vintíře v životní velikosti, skleněná menza a ambon. Součástí sbírky je také dvoutunový betlém. Poslední Tesařovým dílem je plastika Panny Marie, kterou bylo možné umístit do kostela až v roce 2021. Toto sklovenství vytváří harmoniózní spojení mezi historickou stavbou a současným uměním, které zde rozvíjí vlastní spirituální jazyk.