Kostel svatého Víta se nachází na severním okraji vesnice Kvílice v okres Kladno na nejvyšším místě, kde tradičně stojí místní hřbitov. Jde o filiální kostel římskokatolické farnosti Slaný. Poprvé se jeho existence zaznamenává v písemných pramenech z roku 1366, což jej řadí mezi stavby s dlouhou historií v daném regionu.

Osudným okamžikem pro původní stavbu se stal rok 1884, kdy úderu blesku následoval požár, který kostel úplně zničil. Obnova se ujali tehdejší stavbytelé a architekti. Nový kostel byl vystavěn v letech 1886 až 1887 podle projektů architekta Rudolfa Štecha a slavnostně vysvěcen 9. října 1887. Stavba reprezentuje novorománský sloh, který byl v této době v České republiky v duchovní architektuře populární.

Budova je zděná stavba postavená z cihel a otesaných kamenných kvádrů. Základem je obdélníkový půdorys s odsazenou půlkruhovou apsidou směřující k východu. Na jižní straně se nacházejí sakristie a boční vchod. Západní průčelí, kterým vstupují věřící, vyvěnčuje trojúhelníkový štít s křížem. Přesně uprostřed je kamenný portál se sloupky a půlkruhovým tympanonem zdobeným reliéfem kříže. Okna jsou zvýrazněna plochými šambránami s kvádrovou rustikou. Při pohledu na severní a jižní stranu si všimnete skupin půlkruhových oken s kamennou kružbou a středním sloupkem.

Interiér udržuje stejný novorománský charakter. Loď je zaklenutá čtyřmi poli křížových kleneb táhnoucích se na průčelích napříč. Součástí výzdoby jsou dvě pevně zabudovaná opuková oltáře a řady dřevěných lavic. Krásnou součástí je neogotická vitrážová okna – v jižní stěně se nachází vitráž se svatým Václavem a svatou Terezií, tři další vitráže v presbystáriu jsou z roku 1904 a znázorňují svatého Jana Nepomuckého, Zvěstování Panny Marie a ornamentální výzdobu. Pozornost si zaslouží také renesanční cínová křtitelnice pocházející z roku 1663, jež svou stáří překonává samotný kostel. Na západní straně u kruchty stojí varhany z roku 1887, které vyrobila pražská varhanářská firma Josef Rejna & Josef Černý.

Hřbitov obklopující kostel je oplocen kamennou zdí se dvěma vstupy – jižní vchod má lomenou klenbu, severní je jednoduchý obdélný otvor. Vedle kostela stoji charakteristická polygonální dřevěná zvonice. Kostel i jeho okolí jsou od roku 1978 chráněny jako kulturní památka. Ačkoliv se architektonické prvky oproti prvnímu zaznamenávání částečně změnily – střecha je nyní pokryta plechem místo tradičních bobrovek – zůstává stavba výrazným příkladem novorománské architektury druhé poloviny 19. století a kvalitním svědectvím obnovy po přírodní katastrofě.