Muzeum v přírodě Vysočina Skanzen

Muzeum v přírodě Vysočina je specializovaný skanzen zaměřený na dokumentaci lidové kultury národopisné oblasti Horácko a sousedních regionů východních Čech – Chrudimska, Litomyšlska a okolí Poličky. Je organizační složkou Národního muzea v přírodě a spravuje tři prostory: expozici vesnického prostředí Veselý Kopec a vesnickou památkovou zónu Svobodné Hamry v obci Vysočina (okres Chrudim, Pardubický kraj) oraz vesnickou památkovou rezervaci lidové architektury Betlém v centru města Hlinska. Muzeum sbírá nemovité i movité doklady lidové architektury a technického stavitelství 18. až 20. století, přičemž jeho unikátní hodnota spočívá v přenosu ohrožených staveb do přírodního areálu a zároveň v ochraně urbanistických celků na původních místech.

Vznik muzea je neoddělitelný od osoby Luďka Štěpána (1932–2017), stavebního technika a dobrovolného památkáře, který od 50. let 20. století systematicky mapoval a záchranně dokumentoval lidové stavitelství a technické objekty v severní části Českomoravské vrchoviny. Spolupracoval s Valašským muzeem v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a konzultanty jako Jaroslav Štika či Jiří Langer. Prvním velkým záchranným aktem byla v roce 1958 památková ochrana Královy pily a vodního mlýnu na Chrudimce ve Všeradově (část Milesimov), kde se pod Štěpánovou 주도ní v letech 1969–1983 obnovilo strojní zařízení a dvě vodní kola; objekt je dnes v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Koncept fyzického přenosu staveb do jednoho areálu se realizoval od roku 1969, kdy Štěpán s dobrovolníky opravil roubenou usedlost z počátku 17. století v lokalitě Veselý Kopec (dříve Pilnovo stavení čp. 4). Tato světnice tkalce se stodolou se stala v roce 1972 první expozicí zpřístupněnou veřejnosti pod názvem Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina. Záměrem bylo vytvořit soubor staveb reprezentující oblast vymezenou spojnicí měst Chrudim – Vysoké Mýto – Litomyšl – Polička – Svratka – Chotěboř – Chrudim.

Architektonický a výtvarný profil muzea je definován přesunutými a in situ zachovanými objekty roubeného lidového stavitelství. Na Veselém Kopci stojí původní usedlost z počátku 17. století se světnicí tkalce a stodolou. Mezi první přenesené stavby patřila suška lnu (pazderna) z konce 18. století s historickým otopným zařízením a původním vybavením z Pasek u Všeradova, suška ovoce z počátku 19. století ze Stříteže u Skutče a polygonální – čtrnáctiboká stodola z konce 17. století ze Sádku u Poličky, která je technickou památkou jedinečnou v evropském měřítku. V roce 1985 expozice na Veselém Kopci zahrnovala 25 objektů. V části Svobodné Hamry, která je od roku 1995 vesnická památková zóna, byla v letech 1976–1980 rekonstruována stavba s vodním pohonem – kovací hamr a mlýnice s dochovanou technologií, pozůstatkem železářské hutě a vodního mlýna (památkově chráněno od roku 1993). Zde se nachází také venkovský zámek s renesanční dispozicí (původně tvrz), památkově chráněný od roku 1958. Třetí část, Betlém v Hlinsku, představuje od roku 1989 architektonicky unikátní soubor venkovských domů v urbanistickém celku, který byl v roce 1995 prohlášen památkovou rezervací lidové architektury.

Vlastnická a organizační historie odráží postupnou profesionalizaci a změny státní správy památek. Po dlouhodobé dobrovolnické činnosti bylo muzeum 1. ledna 1981 převzato do správy bývalého Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, později Státního památkového ústavu v Pardubicích. Dne 1. ledna 1982 bylo profesionalizováno pod názvem Soubor lidových staveb Vysočina se sídlem ve Svobodných Hamrech, kde vedoucí funkci v letech 1982–1993 zastával Luděk Štěpán a v letech 1994–1996 Ing. Petr Kolek. V roce 1997 bylo sídlo správy přemístěno do Hlinska, do zrekonstruované budovy u vstupu do rezervace Betlém, kde vedoucí funkci převzala PhDr. Ilona Vojancová, dlouholetá spolupracovnice Štěpána. Venkovský zámek ve Svobodných Hamrech byl v 90. letech 20. století v rámci restitucí vrácen do soukromého vlastnictví. Dne 9. prosince 2003 byl Soubor lidových staveb Vysočina prohlášen Ministerstvem kultury za kulturní památku ve správě Národního památkového ústavu. Od roku 2013 do 10. prosince 2018 patřil pod Územní památkovou správu na Sychrově a s účinností od 11. prosince 2018 se stal organizační složkou Národního muzea v přírodě, příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky.

Mezi klíčové události a zajímavosti patří metoda záchrany přesouváním staveb, která umožnila zachránit unikátní technické památky před zánikem v původním prostředí. Čtrnáctiboká stodola ze Sádku nemá v Evropě analogii a dokumentuje vrcholnost dřevěného stavitelství. Areál Svobodných Hamry zachycuje průmyslovou tradici regionu – kovárství a mlýnářství – s funkční vodní technikou. Integrace Betlému v Hlinsku rozšiřuje téma o městské lidové bydlení a urbanistickou strukturu. Sbírková činnost, která začala v 70. letech 20. století darováním předmětů, byla od roku 1981 prováděna cíleně s vlastním restaurováním a konzervací sbírkových předmětů národopisného charakteru.

Dnes muzeum v přírodě Vysočina prezentuje komplexní pohled na materiální kulturu Horácka ve třech variousně přístupných lokalitách. Expozice Veselý Kopec a památková zóna Svobodné Hamry v obci Vysočina ukazují venkovské bydlení a zemědělsko-řemeslnou produkci v krajinném kontextu Železných hor, zatímco rezervace Betlém v Hlinsku zachycuje specifickou strukturu předměstské osady tkalců a řemeslníků. Správa muzea sídlí v Hlinsku, objekt je součástí Národního muzea v přírodě a zajišťuje odbornou péči, výzkum i prezentaci. Návštěva umožňuje porozumět regionálním specifikům lidové architektury, technice a každodenního života v období 17. až 20. století na místech, která tuto tradici buď autenticky uchovávají, nebo ji záchranně prezentují v souvislém celku.