Zámek Ostrov tvoří rozsáhlý komplex více budov různého stáří, doplněný osmnáctihektarovým parkem s letohrádkem a dalšími stavbami. Vznikl přestavbou staršího šlikovského sídla, která proběhla po třicetileté válce a která mu dala základní podobu, již si zachovává dodnes.

Historie lokality sahá patrně do středověku – existují hypotézy, že hrad v Ostrově založil již při lokaci města král Přemysl Otakar II. Šlikovská rezidence vznikla přestavbou tohoto staršího sídla v přelomu patnáctého a šestnáctého století nebo v jeho první polovině. Písemně se zámek poprvé objevuje v roce 1545 jako sídlo Kašpara a Jindřicha Šlika. Od roku 1577 jej drželi zástavní majitelé, kterým jej svěřila Lukrécie Šliková. Městu se podařilo získat šlikovská práva v roce 1607, po stavovském povstání však o ně přišlo. Panství připadlo knížeti Juliusu Jindřichu Sasko-Lauenburskému, který nechal v roce 1650 na místě starého poškozovaného zámku postavit nový barokní zámek. Stavbu realizovali architekti Kryštof Dientzenhofer a Giulio Broggio. Panství později v roce 1689 sňatkem získal markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský, jehož potomkům patřilo až do roku 1782. Pak připadlo královské komoře, která jej v roce 1811 prodala toskánskému velkovévodovi Ferdinandu III. Jeho rod jej vlastnil až do roku 1918.

Po rozpadu Rakousko-Uherska byl zámek konfiskován. V letech 1919–1921 ho spravoval stát, v roce 1922 jej převzaly Československé státní lesy. Postupně jej využívaly české školy. Od roku 1938 zde sídlila československá armáda, a během druhé světové války se z něj stal výchovný a pracovní tábor, od roku 1943 pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg. Této tragické kapitole připomíná pamětní deska odhalená v roce 1962 s nápisem: „NA PAMĚŤ OBĚTÍ UMUČENÝCH FAŠISTY V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE OSTROV".

Stavebně se zámek skládá z četných vrstev. Ze starších období se dochoval jen velmi málo – zbytky gotického nebo raně renesančního sídla představuje především jedna zeď a veduta Matthäuse Meriana z roku 1642, která zachycuje čtyřkřídlý zámek se čtverhranným půdorysem a okrouhlou baštou v jižní části. Dominantní barokní stavbu z roku 1650 tvořila čtyřkřídlá budova okolo obdélného dvora s půlkruhovými arkádami v přízemí. Barokní detaily byly finalizovány až v 90. letech sedmnáctého století. Požár v roce 1795 vyprovokoval rozsáhlou klasicistní přestavbu, která zachovala pouze obvodové zdi, portál z roku 1690 a některé detaily. Nový vzhled tvořily římsy, lizény, mansardové střechy a nová okna. Interiéry byly v devatenáctém století podstatně přeměněny.

Po dlouhých desetiletích školního a administrativního využití prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí v letech 2012–2014. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Dnes jeho prostory slouží městu jako sídlo úřadu, městská knihovna a výstavní prostory, čímž se stal živým centrem veřejného života, které své brány otevírá i milovníkům historie a architektury.