Rataje nad Sázavou jsou hrad přestavěný na zámek v městysi stejného jména v okresu Kutná Hora. Stavbu poznamenaly století dějin české šlechty, která jej střídavě vlastnila a postupně měnila podle trendů doby. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka a v současnosti v něm sídlí Muzeum středního Posázaví.

Hrad byl založen nejspíše Jindříchem z Lipé v první třetině čtrnáctého století spolu s městským opevněním a druhým hradem Pirkštejnem. První písemná zmínka o obou hradech pochází z roku 1346, kdy jsou v dělení majetku pánů z Lipé uvedeny jako „hrady ratajské". Zpočátku patřily bratřím Jindříchovi, Pertoltovi a Čeňkovi z Lipé. Brzy se však stal jejich jediným majitelem zadlužený Čeněk, který je vzápětí zastavil Hynkovi mladšímu z Vlašimi a Jankovi ze Šelmberka.

V šedesátých letech čtrnáctého století se Rataje dostaly do vlastnictví pánů z Pirkštejna. Prvním z nich byl Jan z Pirkštejna, který pojmenoval ratajský Pirkštejn podle starého rodového sídla Sloupu. Významným příslušníkem tohoto rodu byl Hynce Ptáček z Pirkštejna, který v Ratajích zemřel v roce 1444. Správu panství po něm převzal purkrabí Jan Čabelický ze Soutic. V roce 1447 hrad vyhořel vinou neopatrnosti služebnictva, přestože správní centrum panství se nacházelo na Pirkštejně.

Roku 1463 se nezletilá Žofie z Pirkštejna provdala za Viktorína z Poděbrad, který tak věnem získal hrady Rataje, Pirkštejn, Polnou, Přibyslav a Ronov. Po Viktorínově zajetí uherským vojskem v roce 1469 musel vrátit měst Kolín a Rataje králi Matyášovi Korvínovi, aby si zajistil svobodu. Následně se majitelé frekventovaně měnili. Roku 1475 jej vlastnil Čeněk Kuna z Kunštátu, roku 1487 jej Bohuslav ze Švamberka a ze Zvíkova koupil za tři tisíce kop grošů. Tento rod jej držel až do roku 1524, kdy jej Václav Robmháp ze Suché směnil za jihočeské statky. V roce 1528 jej koupil Ladislav Malešický z Černožic, jehož potomci nechali starý gotický hrad přestavět na renesanční zámek.

Od poslední čtvrtiny sedmnáctého století se majitelé opět často střídali, až v roce 1636 panství koupil Bedřich z Talmberka. Jeho vnuk František Maxmilián zámek z větší části přestavěl v baroku. V roce 1712 jej Jan František Ludvík z Talmberka prodal Václavovi Norbertovi Oktaviánovi Kinskému a panství později patřilo jeho synovi Štěpánovi Vilémovi. Roku 1764 získala Rataje Marie Terezie Savojská z lichtenstejnské rodiny, v níž zůstal zámek až do roku 1933.

Stavební podoba zámku odráží jeho dlouhou historii. Původně měl hrad gotickou čtverhrannou dvojdílnou dispozici s malým předhradím na straně městečka, kde byly později postaveny renesanční budovy upravené na pivovar. Gotické zdivo se dochoválo v severním zámeckém křídle, kde se v přízemí zachovaly hrotité valené klenby a hrotitá okénka. Príkopy chránily hrad na východní a západní straně. Stavební dispozice zámku je dnes trojkřídlá. Jižní renesanční křídlo obsahuje sál se neckovou klenbou se štukovými rámy a otevírá se do dvora sedmi oblouky pilířových arkád, které nesou chodbu v prvním patře. Zbývající dvě křídla jsou barokní s arkádami v přízemí a částečně v prvním patře.

Od své registrace jako kulturní památky v roce 1966 nebyl zámek již podrobován významnějším stavebním změnám. Dnes v něm sídlí Muzeum středního Posázaví, které zpřístupňuje bohatou historii regionu a stavebních vrstev zahrnujících gotiku, renesanci a baroko.