Rekreační dům Ladislava Jerieho Budova

Rekreační dům Ladislava Jerieho, nacházející se v Ostravici pod číslem popisným 832, je jednopatrová vila umístěná v okrese Frýdek-Místek. Tento objekt, postavený pro generálního ředitele Severní dráhy Ladislava Jerieho (1878–1969), je dnes chráněn jako kulturní památka České republiky. Vila se vyznačuje svou historií a architektonickými prvky, které ji činí jedinečným místem společenského života.

Vila byla navržena architektem Karlem Kotasem (1894–1973) v roce 1929 a její realizace proběhla ve dvou etapách. První fáze stavby, která zahrnovala postavení základní podoby jednopatrové budovy, byla dokončena mezi lety 1929 a 1930. Vzhledem k rostoucím nárokům na její využití byla vila v roce 1934 rozšířena druhou etapou Karel Kotasem. Tato úprava zahrnovala propojení vily s exteriérem pomocí teras, což umožnilo integraci parkové zahrady sbírkového charakteru a ovocného sadu. V roce 1937 byl ve severní části objektu vybudován plavecký bazén a zahradní altán, který však byl necitlivě přestavěn v osmdesátých letech 20. století.

Vila se stala významným společenským a odpočinkovým místem v Ostravici, kde se často scházelo několik významných osobností z uměleckého světa. Mezi pravidelnými návštěvníky patřili malíři Václav Špála a Karel Dvořák, sochař Jan Lauda, architekt Karel Kotas a další významné osobnosti společenského života. Umělci dotvářeli jak interiér, tak exteriér vily. Například sochař Jan Bauch vytvořil bronzový reliéf Ruka s kahanem (1939) a vitráže (1935), které se nacházejí v pracovně či na schodišti. V exteriéru byly umístěny dívčí akty Sen od sochaře Karla Dvořáka a Eva od Jana Laudy. Z dochovaných plastik je socha Sedící dívka od Elvíry Tůmové.

Po ukončení druhé světové války a zvláště po roce 1948 se rodina Jeriových potýkala s nedostatkem prostředků, které byly nutné na údržbu vily. V letech 1961 až 1964 byly některé plastiky prodány do sbírek Galerie výtvarného umění v Ostravě. Po smrti Ladislava Jerieho v roce 1969 byla vila prodána Ostravským vodárnám a kanalizacím, které objekt využívaly k rekreačním účelům.

Architektonicky je jednopatrová stavba z režného zdiva s vyloženými terasami. V druhé fázi výstavby byly použity funkcionalistické prvky. Stavba je kryta valbovou střechou, původní pálené tašky byly nahrazeny měděným plechem. Fasády na jižní straně, východní a rizalitu východní strany jsou v přízemí prolomena třídílná okna. Na pravé straně východního průčelí vystupuje rizalit krytý valbovou střechou, zatímco okna v patrech mají okenice s roletami. Většina oken je rámována plochými šambránami. Terasy jsou přistavěny k jihozápadnímu nároží a k jihovýchodní straně domu, zatímco vstup do vily se nachází na severní straně.

V roce 2009 byla vila se zahradou a sadem včetně ochranných zídek, bazénem a okrasným jezírkem, sochou Sedící dívka prohlášena kulturní památkou České republiky. Dnes se jedná o významné místo, které přitahuje návštěvníky svou historií a architektonickými prvky.

Rekreační dům Ladislava Jerieho je nejen památkou architektury funkcionálního stylu, ale také svědkem bohaté kulturní historie regionu. Jeho význam pro umělecké a společenské životy minulosti činí z něj zajímavou destinaci pro každého, kdo se zajímá o dědictví 20. století. Návštěva této vily nabízí příležitost nejen prozkoumat její historický a architektonický význam, ale také ocenit krásu a klid, který tento rekreační dům poskytuje.