Průhonický park vděčí svoji podobu desetiletíms vývoje a péče několika generací majitelů. Počátky sáhají do počátku osmnáctého století, kdy alsasko-lotrinský rod Desfours zakoupil průhonické panství. Roku 1732 si Václav Desfours zvolil Průhonice za sídlo své rodiny a uvedl panství do rozkvětu. Za jeho vlastnictví zde vznikla zahrada se skleníky a oranžérií, kde se pěstovalo sto třicet devět citroníků a pomerančovníků. Václav nechal založit i panský ovocný sad s tisíci vysokokmeny a šesti sty polokmeny, který byl obehnán kamennou zdí části dochovanou až do současnosti.

Seu nástupce Josef Vojtěch Desfours miloval společenský život a využíval přírodní okolí panství k zábavám a lovům. Právě jeho zásahy do krajiny, zdokumentované Josefským mapováním z let 1780 až 1783, položily základy pozdější úpravy. Na ostrohu nad potokem Botičí nechal vystavět gloriet, jehož vzhled měl pôvabit zejména z údolí. Roku 1800 panství zakoupil Jan Nepomuk Nostitz-Rieneck a téměř za tři desetiletí zde inicioval další změny. V roce 1830 na témž ostrohu vystavěl nový gloriet v klasicistní podobě, čtverhranný objekt se střešní terasu a zábradlím. Jeho syn Albert pak přeměnil prostory podél Botiče v anglický parkový sloh.

Vrcholné dílo zde vytvoříl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Když se v roce 1885 sňatkem s Marií Nostitz-Rieneck vyženil do průhonického panství, nalezl zde starý, zanedbávaný park. Od podzimu roku 1886 jej postupně přeměňoval s mimořádným estetickým citem. Rozšířil park z původní rozlohy na dnešnících téměř dvěstě padesát hektarů, vytvořil složitou síť rybníků, jezů a přepadů. S pečlivostí vybíral rostliny a průhledy na zámek. Současně zde vzniklo rozsáhlé alpinum. Zároveň zadal architektovi Jiřímu Stibralovi přestavbu samotného zámku v českém novorenesančním slohu, kterou Stibral provedl v letech 1889 až 1894.

Park byl vždy více než pouze krásný prostor — představuje důležitou sbírku rostlin s vysokou vědeckou hodnotou. Nejstarší stavbou území je románský kostel Narození Panny Marie, vysvěcený již v roce 1187. Budování parku v moderní podobě přerušila první světová válka a následná agrární reforma. Roku 1927 se rodina Tarouckých rozhodla prodat celé panství československému státu. Od té doby jej spravuje Botanický ústav Akademie věd ČR a park zůstává jedním z nejdůležitějších center botanického výzkumu v republice.